Čtvrtá návštěva v Barceloně: Vašek s Richardem



Takto vypadal výhled z okna mého bytu v L'Hospitalet de Llobregat. Malé náměstíčko bylo celý den příjemně rušné, střídali se tu prodavači zeleniny a propan-butanu, popeláři a děti hrající fotbal. Na metro jsem to neměl věru daleko.

A tohle je pro změnu výhled z mojí kanceláře v Parc de Recerca Biomèdica na pobřeží.

Nejsem sám, kdo se chystá na odjezd. Taky tu musím po sobě něco hezkého zanechat.

Jedním z mých vedlejších plánů bylo v průběhu stáže (kromě voleb, neznámých Gaudího staveb, dělnických kolonií, úzkokolejek apod.) projet po kolejích všechny linky barcelonského metra. Relativně krátce před mým příletem byly zprovozněny (zatím částečně) nové linky L9 a L10, které jsou výrazně hlouběji pod zemí než starší metro, a navíc jezdí bez strojvedoucích. Na snímku je tuším stanice Torrasa, kde se z L9 dá přestoupit na o desítky metrů výše projíždějící L1. K tomu slouží čtveřice rychlých výtahů v hluboké šachtě.

Protože jsem jezdil často na letiště za návštěvami, Torrasa se pro mě stala důvěrně známou stanicí. Často jsem testoval, zda je rychlejší čekání na jeden ze čtyř výtahů nebo běh po zdánlivě nekonečných (nejezdících) schodech.

Všechny linky metra jsem nakonec neprojel, budu se muset do města vrátit. Ještě komplikovanější to však bylo s železničními tratěmi, protože vyznat se v dopravě bez jízdního řádu (a ten se nedá sehnat), není jednoduché. Nikoho tu nezajímá, kudy jede, pouze kam se dostane.

Čtyři muži s kouty aneb čtvrtá návštěva byla příjemně nenucená. Vašek s Ríšou přijeli v pátek a společně jsme se prošli po kopcích nad městem a pak si příjemně pokecali v hospodě i s Ríšovým barcelonským kamarádem.