Ostravské dráhy se Sovou

Elektrárna Třebovice disponuje výkonem 180 MW. Část báňské dráhy mezi Svinovem a Novou Vsí slouží jako cyklostezka. Tunýlek pod neexistující drahou.

Poprvé jsem do Ostravy přijel vlakem v roce 1989 s rodiči. Jako malý kluk jsem většinu cesty prospal a do dnšních dní se mně zachovala jen vzpomínka na okamžik, kdy mě táta vzbudil, aby mně ukázal to slavné město. Venku svítalo a já spatřil spoustu komínů, nad které vyčníval jediný, ze kterého vycházel ostře žlutý kouř v barvě síry. Něco takového jsem z Brna neznal. Vlak pokračoval dál a já jsem zakrátko zase usnul, ale vědomí, že v tomhle městě musí být něco úžasného, když se tu z komínů kouří takhle barevně, ve mě zůstalo dodnes.

Už asi nikdy nezjistím, co jsem tenkrát vlastně viděl a to místo po čtvrtstoletí nejspíš ani neexistuje. Ale jako bych hledal bájný a nenalezitelný svatý grál, přitahuje mě Ostrava i okolí svým syrovým průmyslovým já stále víc. Využil jsem tedy volného víkendu a rozhodl se zavítat do třetho největího města a jeho okolí, abych se pohroužil do sítě vleček spojených s báňskou dráhou - nejdelší soukromou tratí v Česku, která kdysi propojovala desítky dolů, pecí, koksoven, chemiček, elektráren, hutí a dalších provozů, které byly jedním z pilířů českého hospodářství.

Kamarád Sova před několika dny odmaturoval a coby havířovský rodák se ujal role mého průvodce, který mě doprovodil ze Svinova po zrušeném úseku dráhy postupně až do Vítkovic a dále k dolu Michal a na Petřvald, kde se naše cesty rozdělily, aby se druhý den, po mém přespání v lese, setkaly v Havířově na krátké prohlídce města a nádraží.

V Ostravě lze narazit na zajímavé technikálie. Takto vypadá lesní potok v Hulvákách (o teplotě 40 °C).

Jsou ovšem věci, které jinde než v Ostravě neuvidíte.

Jedno ze spousty ramen báňské dráhy na pomezí Hulváků a Vítkovic.

Ulice 1. máje je jediným útočištěm pro agorafobiky v okolí vítkovické radnice.

Báňská dráha ve své podstatě. Stanice Zárubek.

Také názvy ostravských ulic jsou často unikátní.

Pláň bývalé stanice Michálkovice na samém okraji Ostravy.

Aniž bych požil omamných látek, v noci, která padla za Petřvaldem, jsem viděl nějak divně.

Multisplítka aneb přejezd na havířovský způsob.

Havířovská realita.

V Havířově mají nějaká podivná vydání časopisů.

Člověk by tomu skoro uvěřil, že?

Loučíme se pohledem na lahůdkářství Labužník vybavené stylovým nápisem z 60. let 20. století.