Po návratu z Kuby

Po sedmnácti dnech jsem se dnes s ¥em vrátil z Kuby, kde jsme trávili letošní letní dovolenou. Druhá polovina výpravy ve složení Drobek a Ráďa si pobyt o týden prodloužila, a tak po jejich návratu bude vyprávění určitě ještě o něco barvitější a zajímavější.

Dřív, než se dostanu k vtyvoření pořádné reportáže, vybírám jen sedm nejzajímavějších fotek a z nejsilnějších postřehů uvádím:

• hrozivé srpnové dusno, ve kterém nelze bez každodenního mytí přežívat, stoprocentní vlhkost a 30 °C,
• oddělený svět turistů a místních obyvatel, dvě různé měny, dva systémy dopravy, dva typy obchodů - návštěvníci jen stěží poznají skutečnou tvář Kuby,
• velká chudoba a mizerný výběr veškerého zboží, včetně jídla,
• hustá železniční síť se spoustou vlaků, ovšem ve špatném stavu,
• zákaz soukromého vlastnictví aut, rozšířená jsou kola a elektromotorky,
• infrastruktura země je v katastrofálním stavu.

Po zrušení všech tramvajových provozů je unikátní Hersheyova čokoládová železnice prakticky jediným elektřinou poháněným dopravním systémem na Kubě (vyjma akumulátorových motorek).

Most přes řeku Yayabo je pýchou a symbolem města Sanctí Spiritus.

Cestující vystoupili, vlakvedoucí ve slamáku dal pokyn a vlak se vydává dál na své nekonečné pouti stepí do Bayama.

Cesta přes hory do Baracoy se vine po skalách jako had. Provoz je tu mizivý, nejčastěji potkáte autobus s turisty.

U města Moa stojí na pobřeží obří továrna na výrobu niklu a kobaltu z místních bohatých rud.

Obrázek z Havany jako z roku 1940.

Domy v Havaně mají své neopakovatelné kouzlo. Pomalu se rozpadají, hroutí, občas zasypou své obyvatele. Ti se přesto s údržbou prakticky vůbec nenamáhají.