EDA workshop Leipzig

Na lepenkovou jízdenku z Brna do Lipska cestoval někdo před 35 roky. Já jsem dostal obyčejnou mezinárodní jízdenku za 2487 Kč.

Pozvánka na workshop do Helmholtzova centra ve vědeckém areálu Kubus na severu Lipska.

Lipské hlavní nádraží z roku 1915 bylo považováno za největší osobní nádraží v Evropě až do otevření moderní stanice Berlin Hauptbahnhof 26. května 2006.

Kromě hlavního nádraží se v Lipsku nachází přímo pod hlavním náměstím (Markt) také zastávka regionálních vlaků Leipzig Markt, která trošku připomíná metro.

Nad podzemní zastávkou stojí na náměstí stará radnice, která přežila válku.

Ulice Lipska se na první pohled tváří starobyle, ale většina domů je moderních, citlivě vetkuntých do válkou poničené staré zástavby.

Stavba kostela Nikolaikirche započala v roce 1165. O necelých 600 let později zde šéfoval hudební produkci sám Johann Sebastian Bach.

Zajímavostí jsou v Lipsku československé tramvaje T4D podobající se i po rekonstrukci nápadně našim důvěrně známým T3.

Lipsko je městem opuštěných staveb. je jich tu snad ještě víc než v Detroitu a Volčansku dohromady. Jako prvního si hned před nádražím můžete všimnout obřího prázdného komplexu bývalého hotelu Astoria.

Postsocialistický realizmus na předměstí Mockau.

Také vzdálenější části hlavního nádraží utrpěly. Město se po sjednocení Německa rychle vylidňuje a místo Němců, kteří odcházejí na západ, zaplňují domy blízkovýchodní přistěhovalci. Ti dávají životnímu prostředí a kultuře města zabrat.

Pohled do útrob zrušeného stavědla. Funkci mechanických zabezpečovacích zařízení převzala elektronika.

Naposledy zkontolováno 15. července 1993.

Bývalé železniční dílny podél Schultze-Delitzch Straße byly před několika lety zrušeny, aby ustoupily výstavbě silničního průtahu. Zmizela tak romantická železniční čtvrť jako z Tajemné Řásnovky.

Zbylé plochy bývalého kolejiště oživují staroromantičtí tuláci v obytných přívěsech, kteří za večerů rozdělávají na okraji Lipska ohně jako v cikánských osadách dalekých Karpat.

Provozní dílny ze samotných počátků evropské železnice (1837) byly definitivně zrušeny „durch die Kapitalisten“ po 178 letech v roce 2015.

Opuštěných staveb jsou tu stovky. Zhruba každý čtvrtý dům ve městě je bez využití, což dělá z Lipska město duchů. Na snímku továrna na barvy poblíž Adenaueralee.

Je libo trošku urbexu? Račte vstoupiti.

Bývalá dvouposchoďová kotelna se mění na pralesní zákoutí, kam chodí pít zvěř ke studánce (nedaleko odtud jsem spatřil přímo ve městě „lovit“ rezavou lišku).

Mírně funkcionalistický dům na Torgeuer Straße.

Trojvozový vlak linky č. 1 míří po mostě přes kolejiště hlavního nádraží do Lausenu.

Díky celodenní jízdence se snadno pohybuji po městě autobusem, vlakem i tramvají. Odpoledne proto zajížídm do Mockau, podívat se na místní Rittergut (něco jako dědičný rytířský statek). Je to další vyhlášený urbex.

Přicházím žel o několik let později, než bych chtěl. Střecha budovy vzala za své a historickou usedlost tak už pohlcuje lačnými sousty příroda.

Vlastně tu už není nic moc k vidění.

Polorozpadlá kůlnička, za kterou by se nemusel stydět ani Jan Tleskač.

A v podzemí klenuté stropy, pod které za socializmu kdosi vestavěl ocelové kotce. Snad pro psy, snad pro vepře, to už se dnes nedozvím. Opouštím Lipsko a mířím přes Drážďany do Prahy za kamarádem Moukou a nazítří na schůzku se Skautskou nadací Jaroslava Foglara.

Související články:
	Článek: CIBI meeting Halle 26. 9. 2017