Vánoce v Javorníku 2017

Vánoce v Javorníku u Drobkových rodičů byly příjemným odpočinkem po přespříliš hektickém podzimu plném převratných událostí. Posedět si pár dnů v teple a povídat si, se jevilo jako jedinečný nápad, kdyby však po dvou dnech člověk nepocítil zase ono známé nutkání nakouknout pod zem. A protože jsem nedávno dočetl knihu Javornický uran, bylo jasné, kam se s Drobkem zajedeme podívat.

Ani v Javorníku nebyl na Vánoce roku 2017 sníh. Dokonce zcela nevánočně svítilo sluníčko.

Bobík new se učil proskakovat adventním věncem jako lev. Zatím nehořícím.

Na Štedrý den jsme se věnovali průzkumu javornických zákoutí. Bylo hezky.

Při jednom z výletů jsme zavítali také do Tomíkovic na železniční zastávku, která vypadala jako nádraží z jarního trampského snu.

Nejmladší dvě generace ženské části rodiny Sloupovy na rodinné elektrárně.

A letmý pohled do nitra elektrárny. Také tady vzniká proud, který teď pohání váš počítač.

Z javornických dolů nezůstalo na povrchu takřka nic. Toto je zavalený vstup do nejvyššího, 1. patra štol, kde se 10 let dobýval uran pro Sovětský svaz.

Průzkumu jsme se věnovali opravdu intenzivně, dokonce jsme (marně) prošmejdili jednu jezevčí noru v naději, že se lesní šelma prokopala až k podzemnímu labyrintu. Neprokopala.

V těsné blízkosti někdejších dolů se nachází úctyhodná vápenka. Stála tu dávno předtím, než byly v roce 1957 uranové doly otevřeny a stojí tu klidně i mnoho let poté, co byly v roce 1968 uzavřeny.

Přesto se doly na povrchu projevují jakousi aktivitou. Přinejmenším výtokem důlních vod do Obecního potoka.