Běh Adamov-Brno poosmnácté

Že mě předběhne o skoro deset let starší Ježek, který se už před několika roky dal na sportování a jehož kondice (narozdíl od té mojí) stále roste, mě nijak zvlášť nepřekvapilo. S Rolfem, který nakonec na místo srazu u adamovského kostela nepřijel, jsem síly změřit nemohl, ale Ďáblův příchod mě překvapil natolik, že jsem si v kostelní knihovničce musel vypůjčit knížku Navzdory básník zpívá a v průběhu krátkého deště před startem odrecitovat několik nactiutrhačných básní o církevních hodnostářích, jež jsme s Ďáblem čítávali v mládí.

Běželi jsme z Adamova tři (Ďábel, Ježek a já), z Brna proti nám kromě Vojty vystartovali taky Mates (kterého jsem neviděl asi deset let), Žižik a jako doprovod Kája s Evčou a dětmi. Cílový bod se oproti loňsku posunul výrazně k Adamovu, protože brňáci angažovali zase o něco lepší běžce, nicméně na mém třetím místě a získaném pahýlu křenu to nic nezměnilo. Tak zase za rok!