Exkurze do slévárny Uxa

Z města se ke slévárně, která vyroslta před 133 roky na tehdejším předměstí Komárově, jde po ulici Plotní.

Ta teď prochází rekonstrukcí, díky které se do ní z Dornychu po 150 létech vrací koleje. Koňská tramvaj tu byla vybudována v roce 1869 (tedy ještě 19 let před slévárnou) jako spojka na dolní nádraží. Tehdy Komárov narozdíl od současnosti vzkvétal.

Dnes trpí čtvrť opakovanými vlnami nezájmu města Brna o vlastní historii. Bourají se tu krásné domy městské i soukromé jeden za druhým a obvykle bez náhrady.

Taky tento kdysi krásný objekt čeká po létech uvadání nejspíš demolice. Chování města připomíná pověstného muže ze Singapuru, který si dělal sekerou manikuru.

Imperativní plakát na pravoboku hlásá, že jsme již blízko cíle. Právě včas - cesta po Plotní může člověku navodit nebezpečné deprese. Tda yještě před pár roky stály malebné dělnické pavlačáky - dnes tu v bahně parkují auta.

Hned za vstupem do slévárny nás kromě jednoho z ředitelů, milého a ochotného pána, čeká také unikátní kanálový poklop firmy B. Fischmann a Spol. od nás z Židenic.

A vrháme se přímo do provozu (nádhera, nelze dostatečně poděkovat). K dopravě tekuté oceli se tu dnes používají zavěšené nádoby, ze kterých se ocel nalévá ještě do menších licích pánví. Pozorné oko si však může všimnout i koleje úzkorozchodné drážky, která sloužila k přepravě tekuté oceli v minulosti.

Licí pánce jsou ocelové, z vnitřní strany ale mají tlustou keramickou vyzdívku, která brání konstrukční oceli, aby se rozpustila vlivem kapalné oceli uvnitř.

Z menší licí pánce se krásně zářící ocel odlévá do (pískových) forem uložených na pojízdných lavicích (na koleji širokého rozchodu).

Aby ocel zbytečně nechladla, zakrývá se otvor licí pánve v přestávkávh před odebíráním oceli azbestovou dekou.

Dávkování oceli z větší do menší licí pánve.

Práve ve slévárně je pro člověka z kanceláře na první pohled malebná. Jako každodenní dřina ale musí být docela náročná a taky nebezpečná.

Úzkokolejce tu ale neodzvonilo docela. Koleje spojující tovární haly jsou částečně stále v provozu.

Vypravme se po nich nejprve k tavící peci.

Většinu vnitropodnikové přepravy tu samozřejmě dnes zajišťují gumokolní dopravní prostředky, koleje ale vedou skrze celý areál.

Pojíždět po nich mohou speciální vozíky na velké válcové licí pánve.

Vozíčky ovšem mohou sloužit také k přepravě již naplněných forem, které jsou příliš těžké pro ruční manipulaci.

Srdcem slévárny je tavící pec, v tomto případě plynová.

Přeprava zavěšené licí pánve od tavící pece na úzkokolejný vozíček.

Další vozák už čeká v pořadí na odstavné koleji.

Menší licí pánve lze přepravovat gumokolně s humánním pohonem.

Dokud neztuhne, ocel neustále oranžově žhne. Je to povznášející pohled.

V rámci exkurze máme příležitost navštívit i tovární dvůr, ze kterého vyrůstají dva ikonické komíny, viditelné z širokého okolí (a dnes nepoužívané, nicméně ve slévárně záměrně zachované a udržované).

Celý areál slévárny byl na žádost majitelů prohlášen kulturní památkou. Snad se díky tomuto vzornému přístupu podaří provoz ve městě zachránit.

Škrobárny na protější straně ulice Dornychu tolik štěstí neměly. Ani tramvajová trať tudy vedoucí, ani vlečky v těsném sousedství, ani elektrozávod Bartolomeus, Donát a spol.

Ještě jednou pohled na majestátní komíny slévárny Uxa.

Úzkokolejné vozíky s prázdnými licími formami čekají na odstavné koleji na dvoře před slévárnou.

Loučíme se s unikátním provozem a přejeme krásné slíévárně mnoho zdaru i ve 21. století!