Továrnička na Vyškovsku

Po ránu jsme začali s průzkumem menší opuštěné továrny na nábytek. Zatím jen ve dvou a s citem.

Zarostlá, na svahu nad sebou nakupená tovární nádvoří, protkaná výtahovými šachtami, potrubím a kabely. Nádhera, kterou navíc požírá příroda a v jejíchž kulisách se Barča vyjímala prostě náramně.

Jako správná nábytkářská továrna je i tato postavená částečně ze dřeva. Světlíky pak do ní vnáší jedinečnou atmosféru i když venku zrovna prší.

Kdo je tady uvnitř a kdo je venku? V labyrintu oken a stěn člověk může rychle zabloudit a pak nezbývá než si mávat přes sklo.

Žlurtá záře laminátových stříšek nám imituje sluneční světlo, které si dává na čas.

Barča je našponovaná snad ještě víc než vyboulené parkety továrního sálu v pozadí.

Příležitostí k zaujetí nejrůznějších poloh je tu prostě přehršel.

Po poledni se na nás přišlo podívat i slunce.

Střídavě se ale objevovalo a mizelo.

Co by řekli dělníci, kteří odsud odešli už před mnoha léty, na krásnou Barču odpočívající v jejich formě - kdo ví na co vlastně?

Co se Barči týká, jednoduše jsme se nemohli rozhodnout, jestli je lepší špinavá…

…nebo čistá. Obojí má cosi do sebe.

O půl druhé přijely Narayani s Doubravkou a připravily všem vyhládlým modelkám a fotografům hostinu ve velíně opuštěné fabriky.

Děvčata nám ochotně zapózovala společně ve dvou…

…i ve třech.

Doubí a Barča s neznámou formou ještě jednou.

Jednoduchou radost z májového sluníčka nám nesebrala ani venku řádící covidová pandemie.

A nakonec zbyl čas i na inscenované fotky.

O kousek dál jsme v opuštěných školních sklenících našli kousek nefalšované subtropické džungle.

A v sousední vesnici opuštěný statek. Poschoďová stavba z vepřovic nás zaujala nejen svojí velikostí…

…ale i zachovalou výbavou. Opatrně, abychom nic nepoškodili jsme nahlédli do archivů.

Škoda, že věcná loterie není věčná. Třeba by si majitelé domu ještě přišli po 72 létech na nějakou výhru.

Za to o věčnosti českých zápalek nemůže být pochyb.

Skutečnou peckou ale byl objev šatní skříně, ve které se zastavil čas v roce 1948. Těžko říct, zda Barča na fotce jásá nebo úpí, ale jistě to bylo intenzivní.

Jako městští laici jsme u některých přístrojů jen stěží odhadovali, k čemu vlastně mohly na hanáckém statku původně sloužit.

Doubravka.

Tohle je taky Doubravka.

A tohle Doubravka skřížená se srncem.

1948: sláva vzkříšené republice Československé. Zatím ještě nesocialistické, ale kdo ví, co brzy přijde…