Duchové míst ve Druhém Brně

Přesněji jde o soutok Svitavského náhonu a Ponávky, který tu, v podzemní kaverně fungoval až do počátku 90. let 20. století, kdy byla Ponávka odkloněna novým tunelem pod Lesnou do Cacovického náhonu. V podzemí pod zastávkou Vlhká tehdy zůstala jen odlehčovací komora. To ale na romantice místu prakticky neubírá - zamířili jsme proto ve čtyřech s Doubravkou, Zdeňkem Skokanem, jeho kolegou Michalem a taky kamerou na dvojici vratkých lodí do Druhého Brna pod Brnem.

Naloďujeme se v odlehlém zákoutí Šujanova náměstí. Kdysi bylo tohle místo rakticky neviditelné, náhon tu protékal obklopen továrními zdmi Vlněny

Dnes bohužel na jeho pravém břehu (na fotce vlevo nahoře) již probíhá demolice romantického labyrintu Vlněny, kterou nahrazuje sterilní betonová výstavba.

Tuhle romantiku opuštěnosti tu zažíváme naposledy. Brzy se celý starobylý a před zraky obyvatel ukrytý areál otevře a po břehu povede cyklostezka.

Zatím tu ale pořád můžeme proplouvat pod zbytky starých průmyslových mostů, potrubí a nábřežních zdí, které ještě pamatují císaře.

Směrem na sever se koryto svírá a prohlubuje, připadáme si teď na dně vybetonované soutěsky bezbranní a ohrožení.

Po levé straně jeden z mlýnů na Ponávce, který se později stal součástí Vlněny a jako jeden z mála demolici nejhezčí brněnské továrny také přežil.

A konečně jsme tady. Mezi plovoucími odpadky vplouváme také my do ústí tunelu Ponávky pod Rumištěm.

Doubravka v přepadovém tunelu odlehčovací komory kmenové stoky C.

Stačí jen zaparkovat lodě a můžeme se dát do práce, tedy natáčení dalšího dílu Duchů míst.

Na závěr společné foto s loučemi - snad není v brněnské kanalizaci tolik metanu jako v té činské.

A hurá zpět na světlo světa. Úsměv je na místě, opět jsme ve zdraví přežili!