Třetí návštěva v Barceloně: Ladek a Zuzka



Pohled na vstupní prostor parku Güell, ve kterém Gaudí realizoval řadu zahradních staveb pro svého mecenáše textilního továrníka Güella. Na Barceloně je krásné, jak se od moře šplhá do strmých svahů nad pobřežím a čím výše člověk vystoupá, tím zajímavější místa objeví. V dálce je vidět jeřáb pracující na stavbě Sagrady Famílie i barcelonská okurka.

Ladek a Zuzka se tváří, jako by šli jen náhodou kolem. Strávili jsme spolu večer ale nechtěli u mě ani přespat a po setmění zmizeli kdesi v labyrintu uliček starého města.

Stavby v parku jsou dnes již notoricky známé, tak snad jen pár fotek s rádobyvtipnými komentáři a bez detailnějšího popisu.

Kdy jste naposledy viděli dvaceticípou hvězdu?

Gaudí v parku myslel i na ptáky, zejména tedy holuby, kterým zde slouží několik romantických pítek.

Keramický patchwork aneb neubránil jsem se vzpomínce na sbírku orientálních tkanin uloženou v Uměleckoprůmyslovém muzeu.

Bude se mně po Barceloně stýskat.

Fontána je zajímavá tím, že se ani zdejší průvodci neshodnou na tom, zda je na ní hlava draka nebo mloka. Navíc prý připomíná modrou dlažbu azulejo, kterou Portugalci zkopírovali od Arabů a ti zase od Peršanů.

V parku nebylo večer vyloženě narváno, ale moc soukromí jsme si tam taky neužili.

Nahoře nad viaduktem bylo ale přece jen trošku dýchatelněji.

O Gaudím se říká, že organické tvary jeho staveb připomínají kosti. Asi na tom něco je, já ale vždycky myslím na vlaštovčí hnízda.

Chtěli byste podobnou stavbu na svojí zahrádce?

Na nejodlehlejším místě parku mě Ladek se Zuzkou překvapili docela honosnou večeří. Takže díky!

A v pátek večer opět na nudapláž.

Pohled na věž lanovky nad starým přístavem a Montjuïc.

Počet jachet ve starém přístavu mě nepřestává uchvacovat. Zajímalo by mě, zda jsou ve Středomoří i jiná tak příjemná a současně oblíbená místa jako Barcelona.

Loučíme se pohledem na Kolumbův sloup a na shledanou v Brně.