A výjímečné bylo nejen svoji kulatou číslovkou. Po dlouhé době jsme zavítali opět na Pálavu, do kraje který jsem poznal v nejútlejším věku s rodiči na akcích ČSOP, tentokrát však nikoliv prozářeného sluncem rozpalujícím vápencové skalky, ale potemnělého a chladného. Snad abych nelitoval, že jsem si s sbeou vzal foťák, ale zapomněl do něj baterii…
 | | Počasí se na 10. výročí Modrého Mauritia neslo v jemně depresivním tónu. Nikoli však atmosféra - u večerního táboráku jsme se smáli bez přestávky skoro 4 hodiny. |
Do Dolních Věstonic jsme přijeli společně s Plzeňáky Iličem a Hruškou již hodně dlouho po setmění, abychom následující hodinu a půl strávili pěším přesunem tmou přes Pavlov až k vinařskému domku a skautské klubovně nad Klentnicí. Působivé místo na vinicích nás přivítalo svojí neobvyklou, takřka středomořskou atmosférou, az to Sova nás po chvíli vyhnal do terénu, hledat šifry a luštit zprávy takřka do půlnoci. Sebekriticky musím uznat, že jsem luštění klíčové zprávy po třech hodinách stejně jako Hruška vzdal, nicméně Ilič slavil spektakulární úspěch a naleznuv zprávu u rozcestníku Nad schody, se dostal do bodového vedení, z něhož už se nám jej sesadit nepodařilo.
Sobota patřila výpravě na jezera, předtím jsme museli ale podobni Turkům dobývajícím Konstantinopol přenést svoje bárky na zádech soutěskou přes sedlo do Horních Věstonic, kde nás při pokusu o nalodění přistihl jeden z ochránců přírody (pořád jsou tu!) a přímo ze svého vozu nám plavbu na ostrov (jenž se mezitím stal i s celou prostřední nádraží rezervací Natura 2000) zakázal. Přít se s motorizovaným ochranářem nemělo smysl, proto jsme sice suší, ale jako zmoklí psi nafukovací lodě zase splaskli a zamířili jsme aspoň na dolní nádrž, která je sice hnusná, ale aspoň není chráněná. Kostel sv. Linharta na ostrově, který zbyl z vesničky Mušova, jsme tak tentokrát nedobyli.
O zábavu byla ale přesto postaráno, když jsme si na rozbouřené hladině dolní nádrže dali v ledovém větru divoké závody lodí. Při soutěžení, kdo bude první v Pavlově, jsme se konečně podívali k jednomu ze soliterních velikánů - dubů, které i po třiceti letech od napuštění stojí uprostřed vodní plochy a nabízejí příjemné zázemí pro spočinutí i lov vodnímu ptactvu.
Vrcholem víkendu pak byl samotný výroční oheň, který na plácku před klubovnou chystali kluci z Mauritia už od pátečního rána. Ačkoliv program nebyl zvlášť nabitý, získali jsme za odměnu malované placky a při čtení klubovní kroniky jsme se zasmáli tak, jako už dlouho ne. Jem si jistý, že to byla nejvtipnější a nejrozesmátější událost roku 2018 - ze čtyřhodinové jízdy při čtení Sovových zápisů, Romainových komentářů, Bobrova uvádění na pravou míru a Adamových poznámek mě od smníchu až do rána bolelo břicho.
A snad proto, aby žádné z okolních vesnic nezůstala stranou, v neděli dopoledne jsme uklidili a vydali se na autobus pěšky přes Klentnici do Perné. Tak zase za 10 let kluci!
|
