Úzkokolejková výprava na kole

Protože se už přes rok zabývám tvorbou největšího seznamu úzkokolejek, přišlo mně vhod, že jsme se s ¥em v neděli shodli na plánu vyrazit na celodenní cyklovýlet. Vybavení sice nebylo vyrovnané, protože oproti mému relativně novému horskému kolu Pells ¥ postavil svoji letitou Ukrajinu, ale jak se později ukázalo, dovedl se mnou až na pár momentů překvapivě držet krok.

Protože první úzkokolejku jsem si pamatoval pod hradem Svojanovem a druhá se nachází v Bořínově u Nedvědice, bylo zapotřebí podniknout transverzální cestu vlakem na sever a z údolí Svitavy (konkrétně ze zastávky Rozhraní do údolí Svratky (konkrétně na nádraží v Nedvědici, odkud bychom se zase vlakem dostali domů.

Cesta po jihomoravských, výchdočeských i vysočinských vesničkách probíhala hladce až do chvíle, kdy jsme po ztrátě turistické značky v kopcích nad Vírskou přhradou závodili v terénním sjezdu. Při vší úctě k ukrajinské technice, ¥ovo kolo nevydrželo tolik jako moderní český stroj a další cesta se tak změnila na závod s časem a píchlou duší, kterou bylo nutné každé 2 km dohušťovat. Protože ale cesta vedla nadále jen z kopce a ¥ je cyklista k pohledání, stihli jsme nakonec nejen prohlídku bořínovské úzkokolejky i s cihelnou, ale také poslední vlak z Nedvědice do Brna.

Opuková jeskyně V Rozhraní je nejdelšírozsedlinovou jeskyní v Česku. Skrývá se na nenápadném místě nad vesničkou Rozhraní a na své cestě jsme ji nemohli minout bez povšimnutí.

Celková délka chodeb v jeskyni je kolem 400 m, ale narozdíl od jeskyní v krasu je průzkum v puklinách trošku méně zajímavý.

Drobek říkávala, že v krajině Vysočiny chybí červená barva a vše je jen v odstínech žluté přes zelenou do modré. Měla pravdu.

Odpoledne konečně přijíždíme do městyse Svojanova, kde jsem byl naposledy na školním výletě s primou blanenského gymnázia.

Naším prvním velkým cílem byl přejezd zrušené úzkokolejky v osadě Hamry pod městem Bystré.

600 mm drážka na pilu se už pár let nepoužívá, přejezd je ale stále poctivě vyznačen dopravními značkami.

Tudy jezdily až do začátku 21. století vozíčky s řezivem ze skládky na katr na druhé straně silnice.

Dnes úzkokolejka čeká na svůj neblahý osud, postupně zalévána asfaltem.

Romantická budova pily v Hamrech pod Bystrým.

Namísto úzkokolejných vozíků tu dnes kraluje monstrózní zánovní nakladač značky Volvo.

Vírská přehrada patří k nejmalebnějším stavbám svého druhu v Česku.

Druhá úzkokolejka pomalu zarůstá v areálu zaniklé cihelny v Bořínově.

Opodál rezaví nádherné rypadlo z varnsdorfských strojíren.

Cihlářská hlína se v místním hliníku těžila seškrabováním v povrchových vrstvách.

Vozíky o rozchodu 600 mm ji pak dopravovaly do samotné cihelny po krytém železničním mostě až zhruba do roku 2005.

Dnes už z kolejiště zbývají jen fragmenty.

V horním patře se hlína z vozíků vyklápěla do zásobníku kruhovým otvorem.

Po vytvarování zamířily syrové cihly do sušáren, kde se z nich před vypálením odpařil nadbytek vody.

Po kolejích tu jezdil strašidelný vozík zakladač, který převážel cihly ze sušáren do pece.

Na nádraží v Nedvědici jsme nakonec byli asi čtvrt hodiny před odjezdem posledního vlaku a stihli jsme tak nejen Kofolu, ale také obdivovat odstavenou Bardotku v socialistickém nátěru.

Nedvědice, Nedvědice!