Vila v Pisárkách s Doubravkou

Ačkoli svým zevnějškem působí vila honosně, uvnitř je po zrušení a vyklizení kojeneckého ústavu pusto jako v duši nechtěného dítěte.

Ladné křivky zábradlí na jednom ze dvou vilových schodišť.

Ačkoliv nebude vila o mnoho starší než slavný stánek rodiny Tugendhatů, nešetřil architekt historickými motivy hraničícími místy (podobně jako v nedaleké vile Stiassni) až s nevkusem.

Prvního září stanula Doubí na rozcestí.

Koupelna je obložena zelenými obkladačkami snad ve snaze imitovat nedaleký kubánský mramor, jejž daroval Brnu sám el Comandante.

Podkroví jsme zastihli v procesu váhavé rekonstrukce na naši kritickou návštěvu zcela nepřipravené.

Mezi hromadami cihel lze tu a tam zahlédnout pseudorenesanční dveře vedoucí na terasy a balkóny, jichž má vila požehnaně.

Ale začněme pěkně popořádku - od půdy.

Motor nad výtahovou šachtou je jedním z prvků, kterými vilu ozdobilo období socializmu.

Vila má také menší sestru. Odpoledne vždycky vystoupí z jejího stínu a hledí na Brno svými přisleplými okny.

Shora se k už k vile blíží buldozery a bagry, které si v ničem nezadají se stroji stavitelů amazonské dálnice vedoucí skrze prales.

Tady je zatím ticho a šum města sem doléhá mezi listy stromů jenom zdálky. Nebude to ovšem trvat dlouho a Brno přijde o další zapomenuté a klidné místo.

Bude se podávat nedělní odpolední grenadina?

Některé známky rekonstrukce nám připomínají spíš dekonstrukci.

Vypadá to, jako by se tu práce zastavila ze dne na den. Ale už před mnoha roky.

Takový podkrovní pokojík by si přálo snad každé brněnské dítě.

S terasou a zdobným zábdradlím v koruně majestátního buku.

O patro níž nacházíme pokoje pro kojence. Nezaopatřené děti tu trávily první měsíce svého života.

Kontrast mezi nabubřelou kapitalistickou realitou, kdy vila sloužila jediné rodině, a omšelým socialistickým úsilím, aby v ní našlo domov co nejvíc opuštěných dětí, je všudypřítomný a nutí k zamyšlení.

Drátosklová střecha terasy a necitlivě přistavěný komín dodávají vile na rozporuplné romantice.

Z původního vybavení vily se po václe nezachovalo takřke nic. Jednou z mála perliček, které se nám podařilo vypátrat jsou zdobné mosazné kliky balkónových dvěří.

Doubravka was made for sunny days.

Výmluvná vystřihovánka náhradních maminek s někonečnou řadou dětí svědčí o snaze udělat z vily náhradní domov pro ty, kteří to potřebovali nejvíc.

Také zábradlí ještě zůstalo původní.

Kde jinde chcete strávit krásné nedělní odpoledne?

Pohoda.

Velkolepost hlavního vilového schodiště stroze sráží gumové lišty linolea na jeho stupních.

Hlavní hala vily. Barevné obdélníky na stěnách svědčí o jejím dočasném předělení na několik menších pokojů.

Kapitalisté vždy vzhlíželi k aristokracii - v salónku až záměckého vzezření ovšem v současnosti bydlí jen lidé, kteří dávno přišli o vlastní domov.

Pohled z arkýře do bujně zarostlé zahrady.

Nejpříjemnějším místem ve vile je ovšem její dolní terasa, zpola krytá bukovým listí a odstíněná omšelou pergolou.

Tady by se dala uspořádat zahradní slavnost jako žádná jiná.

Místo působí povznášejícím dojmem.

Blíží se podzim a na hromadě přistává další bukový lístek.

Sbohem léto, sbohem prázdniny!

Podzim vše zakryje svou melancholickou atmosférou.

Je konec!

A nebo ne?

Na vilu čeká nový začátek, příští rok už možná bude padat listí do docela jiného prostředí.

Štastná Doubravka v bukovém odění.

Výhled pana domácího. V době, kdy vilu dostavěl, byly buky po stranách schodiště zřejmě malými semenáčky.

Zpět na terasu.

Když podzim vystřídala zima, hřál rodinu místního kapitalisty oheň rozdělaný služebnictvem v travertinovém krbu. Přežil snad i díky tomu, že byl zakryt radiátorem ústředního topení.

Jeden z nespočtu výklenků a zákoutí ve vile.

A ještě naposledy hlavní hala.

Po schodišti sestupujeme dolů - do poschodí, kde se nacházelo vstupní foyer a rozsáhlé sklepení vily.

Za socializmu tu našel své místo také archiv kojeneckého ústavu.

K čemu měli ve sklepě ústavu tuhle děsivou klec, jsme zatím nevypátrali.

Kamenná podezdívka působí solidním dojmem. Tenhle dům rozhodně stál za návštěvu!

Loučíme se s vilou a jdeme se ještě podívat na její menší sestru.

Z úbočí Žlutého kopce vypadá vila jako nějaká benátská usedlost na italském pobřeží.

Poslední pohled na větší z obou vil a Doubí, která něco tuší.

Při focení této fotky nás přistihl mladý stavbyvedoucí a zachránilo nás jen předstírání, že tu jsme spolu na rande. A ven!

Na Mendlák dopadl měsíc. Připomněl tak padesát let od přistání lidstva v podání Buzze Aldrina a Neila Armstronga na prvním mimozemském tělese.

Léto roku 2019 bylo vypečené jak se sluší a patří. A s prázdninami se nechtělo loučit vůbec nikomu. Takže ještě v září bylo možné spatřit v ulicích mimo jiné historickou tramvaj linky H.

Do Židenic historická tramvaj nejezdí, ale po cestě můžete na vlečce potkat aspoň historický služební vůz.