Návštěva v Banské Bystrici

Cesta z Brna do Bystrice je vlakem dlouhá. A z Plzně (odkud jel Ič) ještě skoro dvakrát delší. Než jsme se dostali do cíle, stihli jsme se seznámit s Marinou, která píše bakalářskou práci o urbexu v Brně, popovídat si o všem možném a dokonale zatmět.

Před půlnocí jsme dorazili na hlavní nádraží v Banské Bystrici.

Holky už na nás čekaly - a přesto, že už bylo docela pozdě a z cesty jsme byli pořádně unavení, hned pro nás měly nachystaný program. Navíc jsme je museli poučit, že Brno neleží v Čechách!

Nad Bystricí se skví socha partyzána od Karola Dúbravského z roku 1964. My jen kyneme na pozdrav a stoupáme nahoru po lesní cestě na kopec Urpín.

Naším cílem je tajemný kostelík povýšení svatého kříže, který v mlze a tmě působí všelijak, jen ne mírumilovně.

Na zpáteční cestě se mně kamarádi schovali, takže jsem zabloudil a našel zajímavý historický objekt (grófův dům) v ulici Pod Urpínom.

Sova je dnes bez večeře.

V pátek jsme ještě stihli rychlou prohlídku centra města s vánočním stromem na náměstí.

Bydlení jsme díky Veje s Lenkou měli zajištěné v krásné prvorepublikové ulici Československej armády.

Městský hrad v Banské Bystrici neobvykle uzavírá přímo horní část hlavního náměstí Slovenského národního povstání.

Jeho opačné straně dominuje temný památník obětí války z řad Rudé armády.

U obrněného vlaku SNP jsem si zavzpomínal na to, jak jsme sem před dvanácti roky doputovali na zimním táboře Sedm let v Tibetu.

Sobotní ráno a téměř liduprázdné náměstí.

Kdybychom tehdy tušili, že se na nás valí pandemie s uzavírkami restaurací a obchodů, mnohem víc bychom si byli vážili i toho ospalého sobotního života ve městě.

Sobotní odpoledne patřilo zejména urbexovým průzkumům. Holky nás vzaly do údolí řeky Bystrice ke Karlovu. Začínáme ovšem na Strieborném náměstí u (polo)opuštěného obchodního domu.

Někdy je nám zatěžko od sebe odlišit historické dílny, továrničky a ozdobné vilky. Slovenská architektura z dob průmyslové revoluce se od té české přece jen trošku liší a občas jednoduše tápeme. Toto byla pravděpodobně jedna z budov proslulého měděného hamru.

Po Lazovné ulici přicházíme až ke splavu na Bystrici, který nadržoval vodu pro celou soustavu náhonů měděného hamru.

Načším dnešním cílem jsou pozůstatky lanovky, která vedla od vápencového lomu v kostiviarské severně od města až do cementárny na Partizánské cestě.

Lanovka dlouhá přes čtyři kilometry sloužila k dopravě vápence a slinků z lomu na úbočí kopce Laskomer do cementárny od roku 1958.

Tudy opouštěly zavěšené vozíčky s vápencem pevnou zem, aby přes Rudlovou zamířily k pecím.

Dnes je stanice lanovky opuštěná a stala se zázemím nejrozmanitějším umělcům a kriminálníkům.

Do zásobníků nad našimi hlavami se materiál dostával z výše položeného lomu zřejmě nějakým druhem dopravníků.

Umění se tu překrývá v několika vrstvách.

Mimo jiné se nákladní lanovka stala odkladištěm všeho nepotřebného odpadu, co ho Bystričani mají.

Nad některými výjevy si lámeme hlavy marně.

Nicméně část nápadů nelze než hodnotit obdivně.

Upřímně by tu nikdo z nás nechtěl být v noci sám.

Místy totiž banskobystrická lanovka působí opravdu depresivně.

A jindy jako z jiného světa.

Zde se vyřádil zedník - pijan.

Konvička.

V provozu byla lanovka do roku 2002, kdy společnost Holcim cementárnu uzavřela.

Na trase lanovky dlouhé 4187 m bylo 33 stožárů, které poskytovaly podporu 164 vozíkům o objemu 0,8 m3 (1,0 m3 od roku 1970).

Fialová srnka pije asfalt z hrnka?

Pohled na sever na vrchol Horný diel vysoký 995 m. Níže po jeho úbočí šplhá k Harmanci známá železniční trať.

Část opuštěných budov pomalovali sprejeři, kteří se poněkud lacině pokoušeli vyvolat dojem jakéhosi kultu sebepoškozování.

Fasáda budvy lanovky pak posloužila jako plocha pro reklamní poutače.

Opouštíme lanovku a scházíme po ulici Medený Hámor ke skutečnému měděnému hamru.

Chátrající objekt ukrývá budovy různého stáří.

Nakouknout dovnitř se dá nejjednodušeji střechou. Také v Banské Bystrici si svojí průmyslové historie nijak zvlášť neváží a proto čeká budova hamru na svůj neblahý osud.

Stala se jakýmsi živoucím smetištěm.

Budovy měděného hamru vyrůstaly na soutoku Laskomerského potoka (Laskomeru) a Bystrice (Bystričky) od roku 1495. Tuto odhadujeme na konec 18. století.

Z výroby mědi tady už mnoho nezbylo, ale nacházíme rozkošný budík značky Prim.

Kamenné zdivo a tašky bobrovky přímo čiší historií a atmosférou uherských průmyslových staveb ranného novověku.

Jedna z posledních a notně strádajících budov měděného hamru.

Za soumraku se vracíme do města. Čeká nás náš dnešní poslední průzkum, opuštěný bytový dům na Krížne ulici 17.

Fasáda zmírajícího domu.

Vstup je tentokrát zajištěn ze dvora po tlejícím pásu stavebního dopravníku.

Z dvorního traktu domu už nezbylo mnoho.

Zdroje

1. Fajčíková, K.: Pred 60 rokmi spustili do prevádzky visutú lanovku do cementárne Čítajte viac: https://mybystrica.sme.sk/c/20961399/pred-60-rokmi-spustili-do-prevadzky-visutu-lanovku-do-cementarne.html. Dostupné z https://mybystrica.sme.sk/c/20961399/pred-60-rokmi-spustili-do-prevadzky-visutu-lanovku-do-cementarne.html.