Doubí se stěhuje do Brna

Když jsem Doubravce nabídl, že pokud bude potřebovat zázemí v Brně, může u mě na Krokově přebývat kdy chce a jak dlouho chce, netušil jsem, že moji nabídku tak brzo využije. Ovšem stalo se a v pondělí odpoledne Doubí opravdu přijela. Netušili jsme tehdy ani jeden, že se to protáhne na půl roku podmíněně.

A protože mít doma tak nadšenou a činorodou bytost, jako je Doubravka, je čirá radost, začali jsme každý den po práci a škole podnikat něco zajímavého. Výpravy do míst, která málo známe, návštěvy a zejména neodolatelné večeře, jejichž kvalita předčila mé dosavdní domácí straování asi desetinásobně.

Roušky přišly do Brna zhruba s týdenním předstihem. S Doubravkou ale navíc konečně přišlo taky skutečné jaro.

Třem želvám s čísly 42, 69 a 85 jsem vygnereloval lehce podvodným číselným algoritmem jména Bohumil, Mikuláš a Stanislava. Příliš se ovšem neujala, želvám totiž vůbec nevadí, když na ně lidi volají čísly.

Mikuláš obdivuje můj notebook.

S Doubravkou přišly do Brna taky každodenní gastronomické radosti. Hned ze začátku třeba banánový koktejl.

Mám dojem, že banány jsme dostali od Sovy z dumpsteru.

A s výborným jídlem a pitím začali také častěji přicházet hosté.

Skromná večeře v havířovském stylu. Indické omáčky byly teda objednané, ale gruzínský koňak a ovocný salát domácí.

Ve čtvrtek se byla Doubravka podívat na lékařskou fakultu na bohunickém kampuse.

Načež jsme okolo seřaďovacího návěstidla vyrazili na Kamenný vrch hledat koniklece.

Tohle nejsou koniklece.

Tohle koniklece byly, ale už taky nejsou.

Přesto, že přivoláváme jaro už přes měsíc a stromy jsou pořád bez listí, koniklece už nám odkvetly.

Míříme aspoň na rozhlednu bývalé ozdravovny za městem.

Bazén, jež sloužil chorým, je dnes příjemně opuštěnou líhní žabg. Mám radost, že je opravený a plný vody. Když jsem ho v roce náhodou objevil, vypadal o poznání hůře.

Tahle želva třeba snesla vejce, zabalila je do slizu a pak se tím cvším omotala. Jak říkal tehdy ještě pan docent Pospíšil: „nejsou ty žabičky k zulíbání“?

Barvínek je menší než koniklece, ale modrou barvou je dokonce snad i předčí.

Na závěr dne ještě návštěva Hošnovy vily, kterou zná Doubravka jen z vyprávění.

Vila trpí dvojnásob - střídavou snahou o záchranu nebo aspoň zabezpečení a nápory zvědavců, kteří si zde pořizují své fotky na Instagram. Jako by v Brně nebyly stovky dalších opuštěných staveb a zajímavých míst, často s mnohem dynamičtější historií.

Tento bazén pro změnu na svoji opravu teprve čeká. Nepochybuji ale, že dříve či později to i zde prokoukne. Jen to asi bude za vysokým plotem s ostnatým drátem.

Jaro přišlo do Brna a nad výstavištěm se roztahují stíny dubnového podvečera.

Autor článku poctivě nosící roušku. V duvbnu 2020 byla panika na takové úrovni, že bylo povinné nošení roušky i pod širým nebem a v lese.

To Jan Skácel na roušky nedbá. A přitom má v hlavě tolik otvorů!

Další miniprůzkum aneb seznamování Doubravky z Brnem na místě bývalé oděvní továrny Kras za Mendlovým náměstím.

Je zvláštní, jak člověk nevnímá malé změny. Představa, že dnes na Mendláku existuje továrna s komíny a hlučnými stroji, ze které se po práci vylí stovky dělníků, je jako z jiného světa. A přesto tam ještě před 20 roky stála a pracovalo se v ní.

Ve středu jsme vyrazili na Svratku, protože Brno je potřeba poznat taky zespodu.

Při vyzvedávání lodí v nové klubovně SPJF zvané Pavlač jsme našli doslova přede dveřmi mizerné hnízdo a dvě holubí vajíčka.

Shodou okolností jsme uvnitř klubovny našli i Jerryho vyjádření vztahu k přírodě.

Nicméně jděme zpět k vodě. Blížíme se k 8. nejvyšší budově v Česku, Spielberg Tower B.

Na Poříčí dochází na má slova, že Brno je třeba poznat též zespodu. Nacházíme odjinud takřka neviditelnou a poněkud záhadnou pamětní desku. letopočet je na fotce sotva čitelný.

Jako háček se Doubravka dobře osvědčila.

Přijíždíme k legendárnímu mostu v obvodu hlavního nádraží.

V Komárově se dostáváme do málo známých vod.

Lávka u ulice Hněvkovského nesená jediným ocelovým obloukovým nosníkem byla dokončena v roce 2013. Její název jsem zatím nedohledal.

Tak a dost. Taky by chvíli mohl pádlovat ten vzadu!

Plujeme k jihu, za sluncem a vleže!

Pohoda.

Každá loď má svůj přístav, každý sen probuzení… Končíme plavbu u Přízřenického jezu a jdeme to zapít.

Související články:
	Článek: Nové objevy v Novém Lískovci 5. 5. 2011