Druhá návštěva v archivu

První fotka pochází zřejmě z roku 1907, kdy vrcholila výstavba Zemského domu. V popředí je na níá zachycena stále ještě životem kypící dělnická kolonie Šmálka (Mezírka, Červená ulička), po které zbyl na místě jenom název. O necelých 80 let později jsem tu strávil prvních šest let svého života i já - v domě, který na fotce ještě ani nemůže být zachycen.

Šmálka sloužila od konce 18. století pro ubytování dělnictva Köffilerovy textilní manufaktury. Jedna z nejstarších brněnských továren vypadala až do doby svého zboření spíše jako zchátralý zámek než jako průmyslový podnik, který podmínil na několik dalších staletí podobu Brna.

Úsměvný dokument z roku 1935 se překvapivě podobá zápletce z Foglarovky Stínadla se bouří. V té Vojtěch Vont organizuje stínadleské hochy, aby přesvědčil dospělé, že děti ve městě potřebují hřiště. Sady prof. Slováka se dříve i dnes jmenovaly a jmenují Obilní trh.

Nenávratnou škodu utrpělo Brno při zbourání Offermanovy textilní továrny v prostoru pod nádražím. Její místo zaplnil ještě za socializmu brutalistní Prior, posléze K-Mart a Tesco. Nemilované nákupní centrum zřejmě brzy ustoupí nové výstavbě; kouzlo průmyslového areálu obtékaného vodami Svrateckého náhonu ovšem místu už nikdo nevrátí.

Jiným dokladem o podobě brněnských dělnických kolonií je poválečná fotka jedno z tolik potřebných maďarských hydrantů v Písečníku.

Východní okraj Brna při železniční trati do Slatiny (vlevo) nikdy moc krásy nepobral. Za zády fotografa se v polovině 30. let 20. století zřejmě nachází cikánská kolonie Černovičky zvaná též U kostivárny podle nedaleké továrny na spodium.

Fotka zaniklého nádraží Brněnské Ivanovice ze 70. let 20. století snad ani nevyžaduje komentář.

Úsměv může vyloudit záznam o vyhlášce starosty města Brna, který v roce 1885 vyhrožoval nezaměstnaným dělníkům. Tehdy ještě měli dělníci i starosta před sebou „celé krásné dvacáté století“ se všemi jeho sociálními bouřemi a experimenty.