Zářijový víkend na Frýdecku-Místecku

Na páteční večeři jsme si zašli do svého oblíbeného bistra Dary země. Vždycky se tam dá spolehnout na dobré vegetariánské jídlo a příjemné posezení. Od Doubí jsem dostal krásnou bílou kytku, jejíž jméno doteď neznám.

V sobotu ráno jsem vyrazil sám do Frýdku do Místku, maje v úmyslu dojít k večeru pěšky zpátky za Doubravkou do Kopřivnice. Hned nad nádražím jsem musel zajít nakouknout do areálu bývalé přádelny bratří Neumannů.

Hlavní budova přádelny, posléze Slezan, závod č. 8 (Osmička) je stále krásná, i když skrývá svoji fasádu za topolovým stromořadím.

Ještě jedna „fasádovka“.

Železniční stanice Frýdek-Místekz přejezdu přes ulici Na Poříčí. O kousek dál těče Ostravice.

Po cestě mě po industriální duši pohladila novější asi teplárna u starší asi cihelny. Obě mile omšelé a s komíny, stojící na protilehlých březích vzrušujícího Hodoňovického náhonu. Nemít před sebou ještě kus cesty, dovedl bych si vychutnávat průmyslové kouzlo v zákoutí ulice s romantickým názvem Bahno-Příkopy mnohem déle.

Ve Skatulově hliníku se už zase těží hlína. Tentokrát ne na výrobu cihel, ale aby ustoupila nově budované dálnici D48.

Podél Palkovické ulice se táhne areál technického oddílu původní 77. protiletadlové raketové brigády, později 43. protiletadlového raketového pluku. Útvar, který měl pomocí raket chránit před vzdušným útokem Ostravu zanikl v souvislosti s reorganizací české armády, která se v novém století spoléhá v protiletecké obraně pouze na mobilní systémy a letadla.

Areál mně v lecčems připomněl naši Munu, takže pro něj mé srdce rychle zaplálo. Žel tady asi dojde brzo k jeho intenzivnějšímu využití kvůli blízkosti města a nově vybudované dálnice. Plánů je několik od sportovního areálu až po logistické sklady.

Na okraji Palkovic jsem spatřil květy, které mně připomněly chutný oběd na Maltě. A skutečně, domnívám se, že šlo o u nás neobvyklý brutnák lékařský, který patří k tradičním ingrediecím maltské kuchyně.

Z Myslíku jsem se rozhodl to vzít na Hukvaldy přes kopec Kubánkov a cesta byla hned o něco příjemnější než spodem po silnici.

Dům č. 208 v Myslíku je obklopen bizarními betonovými stavbami, jež připomínají koryta na vodu, ale žádná voda v nich není. Náhodný objev na náhodném místě.

V Hukvaldech jsem byl za soumraku. Kostel svatého Maxmiliána mě zaujal vizuálně, kavárna na přilehlé faře spíš vnitřně.

Průsmykem mezi Kazničovem a Větřkovickou hůrkou scházím za setmění do Mniší.

Večer mně bylo souzeno přečkat déšť v čekárně nepříliš útulné zastávky Kopřivnice zastávka.