Poprvé vlakem do Židlochovic

Na předposlední listopadový víkend bylo opravdu krásně - sllunečné a příjemně čerstvé počasí nám šlo k duhu a byli bychom určitě došli ještě mnohem dál, než jsme došli, nebýt toho, že do slunovratu zbývá právě měsíc a tma díky tomu přichází podezřele brzo. Překonali jsme aspoň Svratku a při západu zdokumentovali hezký cihlový mostek, který z úzkokolejky dodnes zůstal. No a pak už přišla Nosislav, kde nás zastihla tma. Vzhledem k přísným covidovým opatřením byly všechny hospody zavřené, a tak jsme čekali hodinu a půl v mrazivé noci na autobus zpátky do Brna.

O tom, jak kdysi vlaky jezdily z Hrušovan do Židlochovic mně jako klukovi vykládal kdysi dědeček. S ním jsem tam také byl na posledním výletě v dubnu 2018. Mrzí mě, že se obnovení provozu už nedočkal - považoval by ho nejspíš za šťastný zázrak, protože obnově trati už tehdy nikdo neveřil.

Ačkoliv míříme na jih, začínáme cestu na svém „domovském“ nádraží v Židenicích. Zbrojovka se pomalu mění v ruiny, ze kterých vyčíná jen pár budov určených k přežití - k životu se nesměle probouzí stará nástrojárna. Naproti tomu vlečce odtikávají poslední dny života.

Loučíme se se Zbrojovkou. Zažili jsme tu parádní průzkumy a továrna se stala celoživotním útočištěm mé pratety a prastrýce. Až odsud pojedeme přístě, možná už tu bude jen holá pláň.

Přijíždí náš vlak, neohrožený Os4925. Do Židlochovic vedou nejen úplně nové koleje, ale také dráty o napětí 25 kV.

Nikdy by mě nenapadlo, že uvidím tenhle nápis na skutečném, pravidelném vlaku.

Koncové nádraží v Židlochovicích prokouklo, zmizelo křoví i rozpadené zdi a i když má dnes už jen dvě koleje, je tu celodenně čilý železniční ruch.

Tady jsem před dvěma roky fotil zarostlé nástupiště plné trní. Je to krásné.

Cukrovr už dávno nevaří cukr, nicméně budova stále stojí…

…a působí majestátním dojmem.

Vyrážíme na jih nejprve podél Nádražní ulice. Pozůstatky železnice jsou zde patrné a zanedlouho se objeví i na webu mapy.cz.

Doubravku úzkokolejky baví!

Trasa úzkokolejky nebyla zvlášť dynamická. Ve svém prvním úseku ubíhala k jihovýchodu zhruba rovnoběžně se Svratkou přímo, jako když střelí, skoro 4 km. Šli jsme to přes hodinu.

Ptačí zob už dozrál a čeká na své strávníky.

Dráha pokračuje striktně rovně a na kraji nížinného lesa překonává jednu ze struřek sbírajících mezi poli vodu pro potok Šatavu. Tam, kde kdysi jezdily parní lokomotivy, dnes nesmí ani cyklisté.

U východu z lesa vidíme přes nekonečné jabloňové plantáže poprvé kostel sv. Jakuba staršího v Nosislavi.

Sklizeň je v plném proudu a na místě někdejších kolejí tak vozovku zdobí spíše bahno.

Nejvýznamnějším pozůstatkem po železničce je zajímavě elegantně zaoblený propustek z pálených cihel. Část zárubní zdi se utrhla, většina stavby ale stále slouží svému účelu.

Statek nebo dvůr Boudky je jedním z objektů, které dráha propojovala s cukrovarem. Sem se svážely polní plodiny na vozech, odtud už dále putovaly po kolejích.

Pohled po trase bývalé úzkorozchodné dráhy (ne, nebyla elektrizovaná) přes Svratku k západu. Krátký den se loučí.

Zbytek večera jsme strávili čekáním na autobus v promrzlé Nosislavi, kde se dalo ohřát jedině v prodejně místních Vietnamců.

Související články:
	Článek: Výlet do kraje kvetoucích mandloní 14. 4. 2018
	Téma: Židlochovice leží v v ORP v nadmořské výšce m. V roce zde žilo obyvatel. má katastrální území o rozloze ha.Seznam železničních zastávek a stanic na katastruŽidloc…