S Honzou stopem do Děčína

Z Prahy jsme vyjeli díky Honzovu charismatu a ukecávání na benzínce překvapivě rychle, nestrávili jsme tam ani čtvrt hodiny. Poněkud alternativní pár mířící na brigádu někam ke Slanému nás ale vyhodil na vyprahlé křižovatce mezi Novou Vsí a Vepřkem u Kralup a tak došlo i na správné dlouhé a úmorné stopování s cedulkou na slunci.

První zajímavou zastávkou byl opuštěný hrádek Windsor u Siřejovic, na dohled od Ústí nad Labem.

Působivá stavba ze smíšeného zdiva chátrá nad dálnicí v území nikoho.

O půl čtvrté jsme byli v Děčíně a naproti zámku jsme objevili skvělou příležitost!

Ferratou nazvanou Pastýřská stěna se tu, na místě bývalého výtahu, dá vystoupat až nad tunel, nazvaný pro změnu Ovčí stěna.

To jsme si nechtěli nechat ujít. A tak, vybaveni sedákem z místzní půjčovny, jsme se vydali téměř kolmo vzhůru. Za zámku na nás měli excelentní výhled a my na ně jakbysmet (včetně bývalého železničního mostu pod ním).

Honzovi nedělaly ferratoidní výstupy větší potíže. Což však nemůžu říct o sobě. Ale aspoň jsem nedopadl jako jedna ze slečen před námi, která se ve stěně zasekla a museli pro ni přijet hasiči.

Vyhlídka na železniční most se stolečkem, lavičkou, kohoutkem a hrnečkem, do kterého ovšem vodu nabrat nelze.

Dokud vedla cesta kolmo vzhůru, ještě jsem lezení po pískovcové skála docela zvládal.

Pak ale přišel převis a ten mě dal pořádně zabrat, přestože se v něm nacházely kovové stupně.

Z vrcholku Pastýřské či Ovčí stěny mohl na vrchnost shlížet každý.

Romantické domky kolem dráhy na ulici Červený Vrch.

Ještě jeden pohled na tunel Ovčí stěna.

Když jsme na ten zámek koukali dvě hodiny při výstupu na Pastýřskou stěnu, zašli jsme se tam pak podívat i osobně. Jednak tam byli zajímaví pávi, druhak Honzův hlavní cíl - pivovar s lakonickým názvem Sever.

Neobvyklé arkády mezi zámkem a městem daly název ulici Dlouhá jízda.

Za přespáním jsme zamířili na vyhlídku Bohemia k opuštěnému starokatolickému kostelu. Oba znám už roky z webu a do Děčína jsem se na ně moc těšil.

Ranní výhled na město z vyhlídky Bohemia.

Starokatolický kostel z roku 1934 sice přežil socializmus ale dnes chátrá.

Dostat se dovnitř nebylo obtížné.

Ale nic zajímavého už tam nezbylo.

Ranní bohoslužba pod modroskvoucím nebem.

A tohle je můj cíl: severní, jednokolejný, železniční most z roku 1874. Nejsevernější most přes Labe v Česku, za kterým už začíná jen strmá soutěska vedoucí do Německa. Příští rok bude v pořadí druhá a působivá mostovka z roku 1927 nahrazena o něco méně působivou moderní konstrukcí.

A když mluvíme o mostu, nemůžeme zapomenout na jednokolejný Děčínský tunel, po kterém se k němu dostávají vlaky z úžasného východního nádraží. Tudy se nejlépe dostaneme zpátky k městu.

Tolik zajímavostí na jednom místě mě nenechalo chladným a z historick=ého batohu jsem vytáhl naprosto moderní dron. DJI Fly Mini I mně sloužil dobře ještě další čtyři měsíce, než zahynul za dramatických okolností ve Španělsku.

Ještě jednou pohled na děčínský železniční most, tentokrát shora a od severu k jihu (v pozadí Děčín).

Opravdoví znalci ovšem ví, že tunely jsou na pravém břehu ve skutečnosti dva! Hluboko pod Děčínským tunelem se ve chladném a vlhkém skalním zážřezu prokousává k přístavu tunel Loubský, který je jediným tunelem na železniční vlečce v Česku.

Z dronu je hezky vidět nahoře starokatolický kostel bez střechy, vpravo od něj vyhlídka Bohemia a ještě dál vpravo dole severní portál Loubského tunelu.

Sem už se mnou Honza nešel a před vlhkými dírami dal přednost nedělní snídani v kavárně na náměstí. Ve stísněném zářezu jsem měl trošku strach - je sice neděle ale co, kdyby jel do přístavu zrovna nákladní vlak?

Nakonec jsem prošel tunelem živ a zdráv a dostal se tak do oploceného a romanticky tajemného areálu nejníže položeného českého přístavu vůbec.

Ačkoliv je to odsud k moři horizontálním směrem ještě 739 km, výškově už je to pouhých 135 m, tedy je o trošku víc, než kolik jsme nastoupali na Pastýřské stěně.

Jeřáb EDK 1000 si pamatuji z dětství, kdy u nás v Adamově demontoval starou nýtovanou lávku přes železniční stanici.

A je tu konec víkendu. Náměstí v Děčíně, rozloučení se Severem a nástup na stop směr Praha.

Poslední pohled na Pastýřskou stěnu.

Nápis na pilíři mostu jsme zprvu spíš nechápali…

…ale fakt, že jo!

Na Staroměstském mostě přes Ploučnici, který tu stojí už skoro 500 let, lze najít i další hrůzné výjevy z dějin křesťanů, vytesané do kamene.

Sbalili jsme se stylově, do batohů starších než my sami.

Prvním stopem jsme se svezli do Ústí nad Labem, kde jsme zašli na oběd. Na Mojžíř tehdy ještě jezdily trolejbusy…

Pro vytrávení jsme se pak prošli k tunelu Pod Větruší, kde jsme chytili další dva stopy, postupně až do Prahy. Do Brna jsem pak pokračoval sám a vlakem…