Strona główna
Szkoła
Przewózy
Obozowanie i kluby
Reportaże
Zdjęcia
Tematy
Reszta
Krzyżowanie
Do ściągania
Stawky
Książka gości
Kalendarz
Kontakt
Home
Česká verze.
English version.
Российская версия.
Deutsche Version.
Wersja polska.
Nazwa:
Hasło:

Nowe tematy:

Obchodní dům Prior Brno
Čtveřice domů Dornych 29 až 33
Dešťová kanalizace v Černovicích (stoka F35d)
Železniční trať Prostějov–Třebovice
Podzemí pod hlavním nádražím v Brně
Hotel Klenov Bystřička
Zámecké skleníky v Náměšti
Centrum Nová Palmovka
Motorest Gabro Petrov nad Desnou
Pavlačový dům Šámalova 87

Fotka Inspirace pro SPJF 2025

Úvod

Od roku 2004, po dobu 18 let jsem byl členem Vedení SPJF, kde jsem vystřídal různé pozice od stovkaře klubů, správce majetku, webu, hospodáře až po místopředsedu našeho Sdružení. Na přelomu let 2016 a 2017, kdy skončil ve funkci Alpín, jsem kandidoval neúspěšně na předsedu SPJF. Ve volbě tehdy jasně zvítězil Vojta Hanuš, který prosazoval v různých ohledech odlišnou koncepci vedení sdružení a jako nový předseda se ji poté jal intenzivně naplňovat. V náíhledu na budoucnost SPJF s Vojtou často nesouhlasím (ale vždy slušně a poctivě v rámci naší »vnitrospolkové politiky«), nicméně jako místopředseda a později člen jsem pokračoval v aktivitách v rámci vedení SPJF až do roku 2023. Tou dobou jsem ovšem začřal mít pocit, že se ve Vedení SPJF ocitám často v osamocené (o)pozici vůči předsedovi a výkonnému výboru. Dříve tvůrčí a inspirativní porady vedení se pro mě změnily spíš v kolbiště, kde jsem začal být považován za problémového kritika a málokdy se mně podařilo prosadit své nápady a projekty. Nakonec jsem usoudil, že pozice, kdy dlouhodobě stojím proti Vojtovi, Sovovi a většině jejich podporovatelů není ve vedení konstruktivní ani přínosná pro mě ani pro SPJF. V roce 2023 jsem proto do vedení znovu nekandidoval. Své tehdejší vyjádření shrnuji níže:

Můj dopis vedení z října 2023

Ahoj členové Vedení SPJF,

a) Jestli se nemýlím, jsem po Bobrovi druhým nejdéle nepřetržitě působícím členem Vedení SPJF. Ve vedení jsem bezmála 20 let, více než polovinu svého života. Aktivity Sdružení, zejména s dětmi a mládeží, pro mě byly vždy naprostá priorita i před školou nebo soukromými vztahy a kariérou. SPJF jsem se po dlouhou dobu věnoval prakticky denně, při vedení klubů, oddílů, pobočky, práci stovkaře, hospodáře, správce Muny, klubovny, iklubovny, místopředsedy a já nevím čeho ještě. Poznal jsem SPJF takové, jak ho na konci 90. let vedli hlavně Bobr, Sharp a Jestřáb a protože mně samotnému do života hodně dalo, dělal jsem to všechno rád a hodně mě to naplňovalo. Cokoliv bylo spojeno se SPJF bylo pro mě radostí. Jenže ta se v poslední době začala vytrácet a současně jsem si uvědomil, že času, který Sdružení věnuji, je už opravdu moc. Jsem trošku unaven. Myslím si proto, že bych si na nějakou dobu měl dát pauzu a Vedení opustit. Bojím se sice, že budu ještě méně informován o tom, kam SPJF směřuje a co se v našem sdružení děje (viz níže), ale současně cítím, že můžu své nadšení napřít i do jiných aktivit, kde bude snad efektivněji využito.

b) Dost to souvisí s tím, že aktivity, a celkově atmosféra, která mi byla ve Sdružení nejdražší, v posledních létech rychle vyprchává. Měl jsem rád schůzky v klubovně, při kterých jsme do noci balili Bobří stopu či Klubovní hlasatel, měl jsem rád tábory i porady, na kterých jsme je chystali, líbila se mně verva, se kterou jsme se společně vrhali do projektů, které byly ambiciózní a originální. Líbil se mně nadšeně amatérský a mladistvý duch, který odlišoval SPJF od tolika jiných komunit a díky kterému jsme dokázali mnoho věcí, na které jsme mohli být pyšní. To všechno je pryč a souvisí to s body, o kterých budu psát níže. Pro mě ale vyprchalo ze Sdružení kouzlo, které tam vnesli naši předchůdci a které se v mojí mysli překrývalo s odkazem Jaroslava Foglara - že síla pramenící z kamarádství, ochoty nemyslet jen na sebe a chtít měnit svět k lepšímu je cennější než co jiného.

c) Jednak jde o jakousi profesionalizaci a vymizení romantiky. Sám pro sebe jsem si to nazval parafrází výroku „řídit SPJF jako firmu“. Zdá se mně, že současní členové výkonného výboru, zejména Sova a Vojta, posouvají SPJF z roviny - děláme věci zadarmo a třeba i nedokonale, ale děláme je rádi - do roviny - děláme věci profesionálně, za peníze a co nejlépe, ale tak neradi, že je ideálně předáme někomu jinému. Nehodnotím, co je lepší - ale já sám nejsem s druhým přístupem spokojen. Nelíbí se mně, že do Bobří stopy píší články pro děti cizí lidi na zakázku, mrzí mě, že balení a rozesílku časopisu za nás zajišťuje za peníze externí firma, nehlasoval jsem pro profesionálního účetního a už vůbec ne pro placenou zaměstnankyni, která za peníze dělá to, co mně bylo na SPJF drahé - správu našich vlastních záležitostí. Jsem z toho rozladěn a ztrácím motivaci pracovat ve Vedení spolku, který neodpovídá mým představám. Dřív, když jsem přišel do klubovny - sídla SPJF - v době pravidelných setkání, byli tam zajímaví (mladí) lidé pracující společně ve prospěch sdílených hodnot. Dnes, když ve stejné době přijdu do klubovny, najdu tam placenou zaměstnankyni, která o samotě balí propagační materiály do anonymních balíčků a o Foglarovi vlastně nic neví…

d) Asi nejpodstatnějším problémem je pro mě ovšem absence snahy, vůle nebo motivace členů Vedení SPJF dělat něco pro mládež. To, co vychází v časopise na stránce pro děti, nedokážu číst, nemá to z mého pohledu ani úroveň Mateřídoušky a považuji to spíš za výsměch kvalitnímu a podnětnému obsahu, který vycházel v Bobří stopě v 90. letech. Skutečné tábory pro děti už z Vedení pořádám jen já (a tedy není, na čem spolupracovat), tábor pro rodiče s dětmi, který jsem letmo spatřil letos na Brzkově, ve mě vyvolal hlubokou skepsi (spíš to ně mě působilo jako parkoviště a zmatek). Nenašel jsem takřka žádnou podporu pro aktivity, na kterých jsme se dohodli na koncepční poradě na letní škole v Kunčicích pod Ondřejníkem. Abych nebyl nespravedlivý, vážím si Sokiho práce pro oddíl, dvou klubovních setkání ročně, které pořádá Rolf a trošku i Sovových Stínadel tudy - ale opět jde pro mě spíš o ztrátu důvodů, proč být ve vedení - už dávno tam neplánujeme žádné aktivity pro děti a mládež a nesršíme nápady, jak jít ve Foglarových stopách. Pokud jsem s nějakým nápadem přišel, odnesl jsem si dojem, že je spíš na okraji zájmu členů Vedení. V roce 2016 jsem kandidoval na místo předsedy SPJF zejména s tím, že bychom měli intenzivně napřít své síly do pořádání akcí pro děti, že bychom měli pracovat na tom, abychom měli dětem a mladým členům, co nabídnout a hlavně, že je pro nás stěžejně důležité, abychom sami omladili nejen Vedení ale vůbec celou členskou základnu. Postupně jsem do vedení přivedl Drobka, Iče, Nancy a považoval jsem tohle za důležitý a správný směr. Ve volbě mě ovšem porazil Vojta a já vcelku jasně dávám celých 7 let najevo, že vidím rezignaci na tento můj program jako ohromnou chybu a problém, za který Vojtu i Výkonný výbor kritizuji. Neděje se ale zhola nic a členové Vedení jen zestárli o dalších 7 let, aniž by přišel kdokoliv mladší. Když to řeknu na rovinu, naše vedení dědkovatí a to je opak toho, co jsem chtěl prosazovat. Dostavuje se u mě skepse.

e) Zdá se mně, že SPJF se mění pouze ve vydavatelství a eshop. Upřímně mě spíš znechucuje styl SNJF, která zaplavuje svět tretkami vzdáleně souvisejícími s Jestřábovým dílem, aby na tom co nejvíc vydělala; a děsí mě, že bychom měli jít podobným směrem. Moc se mně líbila trička s foglarovskými motivy, pokud byla doplňkem našich aktivit, jenže nedávno jsem si s hrůzou uvědomil, že prodej foglarovského merche (to slovo použil v souvislosti s tričky Sova a pro mě to byl jeden z bodů, kdy jsem se začal zamýšlet nad smyslem našeho počínání) je dnes možná jednou z nejintenzivnějších aktivit, kterými se zabýváme. Vidíte taky ten posun od pořádání táborů, stínadelských akcí, dlouhodobých her a srazů k rozesílání balíčků na dobírku? Není to zatím žádná tragédie, ale fakt, že forma tu roste na úkor obsahu, je pro mě dalším malým zklamáním.

f) Cítil jsem ve vedení v posledních letech nepříjemné pnutí. V mnoha ohledech jsem se pokoušel tvořit hodnotovou opozici Vojtovi jako předsedovi nebo současnému výkonnému výboru, ale často jsem se setkal místo racionální diskuze s nálepkou problémisty. Můžu se mýlit a možná jen prostě přednáším špatné návrhy, ale mám dojem, že ve Vedení převládla jakási tendence věci moc nerozebírat, o ničem moc nediskutovat a pokud možno jednohlasně schvalovat návrhy zejména dvojice Vojta a Sova. O něčem podobné psal v dubnu Aleš. Občas jsem byl dokonce okřikován, abych do některých věcí moc nešťoural, což mě vyloženě znechutilo - asi vrcholem bylo první vydání publikace Áckův foglarovský svět, na který si vybraní členové Vedení SPJF utvořili jakýsi utajený pořadník a publikace vydané z rozpočtu spolku si rozebrali bez vědomí členské základny ještě dřív, než byly vytištěny. To je z mého pohledu docela mafiánská praktika. Nemluvě o tom, že se publikací pravděpodobně vydalo ilegálně víc, než bylo vedení informováno. Mám proto oprávněnou obavu, že Vedení SPJF neplní svoji roli jako platformy pro diskuzi a rozhodování a jen (často neinformovaně) schvaluje předem (a občas tajně) dojednané dohody. Myslím, že většina rozhodnutí o směřování našeho sdružení dnes probíhá jinde a proto se někdy cítím na poradách jako bych mrhal časem.

g) Na velmi podobný přístup jsem narazil i v dalších ohledech, kde členové vedení nedodržují hranice svých kompetencí. To, že ediční komise neschvaluje vydávané publikace, jak jí přísluší, jsem kritizoval už dávno a jen doufám, že už se to zlepšilo. To, že jako hospodář nejsem takřka vůbec informován o hospodaření SPJF, lze snad ještě přičíst mé neaktivitě, protože se málo dotazuji. V poslední době mě ale jako správce Muny nemile překvapilo, že bez dohody se mnou se na základně odehrály stavební úpravy, o kterých jsem ani nevěděl. Pro změnu jako správce klubovny v Brně jsem byl pouze náhodou informován Sokim o tom, že Výkonný výbor hodlá v klubovně provést brigádu, o které jeho členové nikomu nedali vědět. A takových „drobností“ je hromada.

h) Posledními střípky, které mě dovedly k rozhodnutí dočasně polevit ve svém snažení v SPJF, bylo několik událostí, které mě prostě a jednoduše lidsky otrávily. A když něco nedělám rád, raději to dělat nebudu. Těžce jsem nesl neslušnou snahu o privatizaci hry Stínadla tudy, kterou najednou už nepořádalo SPJF ale Sovova soukromá firma, která na webu záměrně mlží o původu hry. Vzhledem k tomu, že jsem hrál (vedlejší) roli při vzniku hry a jejích prvních tří ročníků, dotklo se mně tvrzení, že hru už od začátku pořádá Expecto games s. r. o. Nemluvě o tom, že tato firma využívá kontakty na hráče Stínadel k pořádání dalších komerčních aktivit mimo SPJF. Považuji to za nelegální, ale i kdyby to nelegální nebylo, je to mrzuté.

O aféře s Áckovým komiksem jsem už psal - při vší úctě, Ácek neumí kreslit komiksy a nejsem nijak nadšen z toho, že pro SPJF je vydávání jeho nepovedených kresbiček důležitější než třeba uspořádání Foglarconu. Ale hlavně viditelná snaha získat pro sebe lepší podmínky při přístupu k materiálům, které SPJF vydává a Bobrova snaha o řešení stylem: „tak my ti Čápe taky jednu dáme a už do toho nešťourej“, mě znechutily.

Největší projekt, do kterého jsem se chtěl před i po covidu pustit, tedy spolupráce se SNJF a Albatrosem na čtenářském webu, aplikaci a dlouhodobé hře pro děti, které čtou Foglara, se taky setkal jen s vlažnou podporou. Ze začátku Vojta poměrně slibně rozjednal spolupráci s nadací, ale po prvních neúspěších jsem od Vedení nezaznamenal žádnou podporu, což mě upřímně zklamalo.

Květnová panika až hon na čarodějnici, iniciované Alešovým útokem na Sharpa a následné odstoupení Sharpa z funkce mě taky nikterak nenadchly. Přišlo mně nevhodné jak Alešovo vystupování, tak hysterická reakce, kdy Soki posílal obrázky Je Suis Sharp a kdo nenazval Aleše zlým člověkem, byl bezmála hoden morálního odvržení. Chápu, že jako člen Vedení jsem povinen takové věci snášet a řešit, ale vedlo mě to k otázce, proč bych to měl dělat, čím zlepším svět klukům a holkám, když budu hodiny diskutovat o nesmyslných osobních sporech členů vedení.

Na závěr bych chtěl napsat, že SPJF mám pořád rád a s určitými výhradami v mezích běžných mezilidských vztahů mám rád i Vás všechny. V mnohém s Vámi nesouhlasím a možná si rád odpočinu od snahy vás přesvědčovat, ale nikoho z Vás nepovažuji za zlého člověka.

Rád bych si i mimo Vedení SPJF ponechal na starost projekt Muny, který doufám brzy dovedu do cíle, rozhodně pokračuji v pořádání akcí jako je Šestnáctero, Šalinění, Oroheň či tábory na Brzkově.

Neodcházím z vedení s žádnou zvláštní záští a nevylučuji, že pokud se podmínky změní a já uvidím ve svém působení v čele SPJF nějaký smysl, získám novou motivaci a vizi, do Vedení budu v budoucnosti opět kandidovat.

Mezitím hodlám napřít více sil do vedení 45. oddílu Bobří stopy, ve kterém spatřuji větší úspěšnost při předávání Foglarových myšlenek, jakož i organizování aktivit jihomoravské pobočky. Ta se stále schází na týdenní bázi, byť bohužel účastníci spatřují stále menší smysl v tom, mít něco společného se SPJF. Kéž bychom jim měli, co zajímavého nabídnout!

Všem, kteří budou ve Vedení SPJF pokračovat, přeji ať je aktivity baví a vidí v nich více smyslu než momentálně já. Nepřestávám věřit, že SPJF má ještě zajímavou budoucnost.

Ahoj, Čáp

V SPJF jsem nicméně stále aktivním členem. Dovedl jsem k úspěšnému konci projekt rekonstrukce základny v Jeseníkách zvané Muna, dvakrát týdně vedu (spolu se Sokim, Doubravkou a Košilí) schůzky oddílu SPJF 45. OBS Bobří stopa v Brně, jsem předsedou Jihomoravské pobočky SPJF a pořádám ročně několik velkých akcí pro veřejnost (Stínadelské šestnáctero, Šalinění aj.) a letní tábor Bobří stopy u Brzkova na Vysočině.

Myslím, že mé nápady mohou být i z pozice mimo vedení inspirativní a přínosné, proto jsem se rozhodlsepsat jakýsi zásobník inspirace pro budoucí vedení. A protože se mě opakovaně ptají kamarádi a členové vedení, zda nechci na následující období taky kandidovat, nabízím, že se může tento zásobník nápadů stát i mým volebním programem, pokud to bude dávat smysl i ostatním. Závisí to hlavně na názoru vás, ostatních vedoucíh a členů SPJF. Chci se vyhnout situaci, kdy budu ve vedení opět jen brzdou a kritikem. Proto má kandidatura bude dávat smysl jen v případě, že najdu alespoň částečnou shodu s ostatními členy budoucího vedení na programu, který bych chtěl prosazovat. Rozhodl jsem se proto zeptat i vás - pokud si po přečtení mých nápadů budete myslet, že se mnou chcete ve vedení spolupracovat, a že bych mohl být jeho užitečným členem, napište mně mail. Bude-li vás víc, svoji opětovnou kandidaturu zvážím. V opačném případě můžete následující seznam brát jen jako nezávaznou inspiraci, která pro nové vedení může a nemusí být užitečná.

Nápady na změny a zlepšení v SPJF

Nápady na změny a vylepšení jsem shrnul do šesti následujících odstavců:

Aktivity pro děti a mládež

Aktivity pro děti a mládež by se měly stát absolutní prioritou SPJF, stejně jako byly prioritou pro Jaroslava Foglara. Stárnutí členské základny a omezené schopnosti získávání nových členů jsou největším průšvihem našeho sdružení, pro jehož řešení aktuální vedení nedělá dost.

  1. Učinit Kluby Bobří stopy opět prioritou (celého) vedení: každý člen vedení by měl mezi poradami podniknout něco pro podporu klubovního hnutí. Není pravda, že kluby ztratily potenciál, naopak s novou vlnou čtenosti foglarovek mezi dětmi získávají na popularitě, ale SPJF je neumí zachytit. Bez klubů, přes které se k nám dostanou noví zájemci o Foglarovo dílo, jsme ztraceni. Potřebujeme aby na klubovní myšlence pracovalo celé vedení.
  2. Propagace: vyvinout intenzivní úsilí (ne jeden vedoucí, ale všichni) ke získání prostoru v médiích a také ve Foglarovkách, kde bychom mohli propagovat kluby u SPJF.
  3. Správu klubů rozdělit mezi více vedoucích: část úpadku byla dána tím, že jsem klubovní hnutí spravoval sám.
  4. Nezaměřovat se na kluby: neplýtvat kapacitou vedení na aktivity s rodiči, které odporují výchovným metodám Jaroslava Foglara. Rodinné kluby jsou vhodné jako doplněk, nikoliv jako stěžejní aktivita SPJF. Vést rodinné kluby k tomu, aby se starší děti osamostatnily a založily si klub Bobří stopy.
  5. Udržovat kontakt s kluby denně na sociálních sítích: excelentní náhradou klasických hlášení můžou být instagramové profily a komunikace.
  6. : .

Komunikace interní a externí

Z pozice řadového člena SPJF jsem si uvědomil, že nedostatek informací o plánech a koncepcích vedení je základním inhibitorem aktivní účasti členské základny na projektech SPJF. Rád bych to změnil.

  1. Komunikaci vedení přenést na WhatsApp nebo Telegram: komunikace ve skupině, kterou si každý může číst v aplikaci v mobilu je podstatně flexibilnější než Sběrač.
  2. Komunikaci výkonného výboru taky: totéž pro komunkaci uvnitř výkonného výboru, který by měl být flexibilní.
  3. Zřídit a provozovat účty SPJF na více sociálních sítích: zoufale nám chybí prezentace na Instagramu, ke zvážení TikTok a Fediverse.
  4. Jmenovat vedoucího, který bude pravidelně informovat členy
    o dění ve vedení. Zpravodaj by měl vycházet jednou nměsíčně a měl by ho tvořit někdo, kdo není ve výkonném výboru.
  5. Obnovit oficiální účast SPJF na velkých akcích v rámci spolků dětí a mládeže: minimálně na CVVZ by měli být zástupci vedení, kteří budou nabízet ostatním spolkům, co pro ně SPJF může udělat. SPJF by se mělo podílet na CVVZ 2027 v Šumperku a hrát aktivní roli v Městečku neziskovek na Muně.

Vedení SPJF

Většina současných členů vedení (vedoucích) je buď neaktivní, nebo věnuje SPJF málo času. Je třeba, aby vedení fungovalo jako základní tvůrčí a aktivní jednotka, motivující ostatní členy sdružení k pořádání akcí a naplňování projektů.

  1. Upřednostňovat aktivní vedoucí: již před volbou nového vedení jasně říct, že od zvolených vedoucích požadujeme jako členové aktivní podíl na vedení a fungování SPJF. Pokud chce někdo kandidovat do vedení, měl by být připraven věnovat SPJF nejméně 100 hodin svého času ročně, nikoliv jen přijet čtvrtletně na poradu spořádat párek. Kandidáti do vedení by měli v rámci svého představení sdělit, na čem se chtějí podílet, kolik času a energie takovým aktivitám hodlají věnovat a jaký bude jejich cíl.
  2. Každý zvolený vedoucí by měl mít od první porady jasně zadané úkoly a cíle: úkoly a cíle budou zveřejněny na webu SPJF. Počet úkolů na jednoho vedoucícho by měl být zhruba stejný. Na každé poradě vedení by měli vedoucí promluvit o svých úspěších či neúspěších při dosahování cílů a jak jim mohou ostatní vedoucí pomoci.
  3. Pokusit se získat zpět do vedení aktivní bývalé vedoucí: zde mám na mysli zejména Alpína a Menhrata, dále Lucku Šnajdrovou, Petra Prossera, Barču Vondruškovou (Košili), Tadeáše Správku (Tedýse), Vítka Marka aj.
  4. Systematicky pracovat na tom, aby do vedení za 2 roky kandidovali mladší a schopní vedoucí: ohromným nedostatkem minulého vedení se stal střední věk přes 60 let. Vedení zanedbává přípravu mladších schopných vedoucích, nesetkává se s nimi, nepřipravuje pro ně akce. Tomu by se v příštím období měl někdo z vedení systematicky věnovat.

Akce pro veřejnost

Akce pro veřejnost by měly naplnit dva cíle, z nichž nejméně ten druhý je nyní podceňován: prezentovat myšlenky a dílo Jaroslava Foglara a sloužit jako cesta mladých lidí do SPJF.

  1. Pokračovat v pořádání velkých akcí pro veřejnost: Stínadelské šestnáctero, Lítačka a Šalinění, Hledáme RŠ a další podobné akce v jiných regionech než Praha a Brno.
  2. Navrátit do SPJF zprivatizované akce: zejména výdělečná akce Stínadla tudy, ze které nyní proudí zisky do soukromé firmy Expecto games.
  3. Spolupracovat intenzivněji se SNJF na akcích pro veřejnost: členové vedení z Prahy by měli vyvinout aktivitu k větší spolupráci se Skautskou nadací. Za vzor dávám Menharta, který odešel z Vedení možná z podobných pohnutek jako já, nicméně se SNJF stále úspěšně spolupracuje.

Média

Ve vnější komunikaci (vyjma Facebooku) ustrnulo SPJF před 20 roky. Jiná než elektronická komunikace nemá budoucnost a je třeba se tomu přizpůsobit.

  1. Ukončit vydávání Bobří stopy: časopis nám bere nepoměrně více sil, než kolik je jeho dopad. Ukončením vydávání získáme peníze i čas na užitečnější aktivity. Čtenost časopisů u mladších členů je horší než katastrofální a pro nové potenciální členy je často odrzaujícím prvkem spíše než přitažlivým (vlastní výzkum).
  2. Investovat čas do slušného webu: pořádnou webovou stránku s mobilní verzí lze pořídit za cenu srovnatelnou s vydáním jednoho či dvou čísel Bobří stopy.
  3. Zvážit vývoj aplikace: členská aplikace může být sexy řešením, jak udržet kontakt se členy a neztrácet je vlivem nevycházejícího časopisu a absence jiné komunikace. Zpravodaj should be there. Rád si vezmu na starost.
  4. Sborník a výroční zpráva: jednou ročně by měla vyjít tištěná výroční zpráva a sborník s těmi nejlepšími obrázky, fotkami a příspěvky z webu/aplikace za celý uplynulý rok.

Hospodaření a finance

Hodpodaření považuji aktuálně za jednu ze silnějších stránek SPJF. Přesto bych navrhl několik změn.

  1. Radikálně zvýšit členské příspěvky: roční členské příspěvky jsou symbolické a paralyzují hospodaření sdružení. Zvednout na dvojnásobek od roku 2026.
  2. Nečerpat peníze z šablon, které neumíme naplnit: ukončit projekty, ve kterých SPJF slibuje cíle, s jejichž naplněním má zásadní problémy.
  3. Zainteresovat členy na výdělečných činnostech: obchůdek SPJF, který provozovala placená zaměstnankyně a později Vojta Hanuš je pracný a dočasně jej vede Soki, kterého to přetěžuje. Nabídnout starším členům oddílu/pobočky z Brna propagaci, balení a expedici zásilek za část zisku jako dobrovolnou brigádu - to zkrátí dodací lhůty, zvýší popularitu i příjmy.
  4. Zvážit znovuzavedení klouzavého členství: pod vedením někoho IT gramotného, kdo je schopen se s tím technicky vypořádat na úrovni roku 2025 (opět je třeba dostat mladší členy do vedení).