Ahoj členové Vedení SPJF,

a) Jestli se nemýlím, jsem po Bobrovi druhým nejdéle nepřetržitě působícím členem Vedení SPJF. Ve vedení jsem bezmála 20 let, více než polovinu svého života. Aktivity Sdružení, zejména s dětmi a mládeží, pro mě byly vždy naprostá priorita i před školou nebo soukromými vztahy a kariérou. SPJF jsem se po dlouhou dobu věnoval prakticky denně, při vedení klubů, oddílů, pobočky, práci stovkaře, hospodáře, správce Muny, klubovny, iklubovny, místopředsedy a já nevím čeho ještě. Poznal jsem SPJF takové, jak ho na konci 90. let vedli hlavně Bobr, Sharp a Jestřáb a protože mně samotnému do života hodně dalo, dělal jsem to všechno rád a hodně mě to naplňovalo. Cokoliv bylo spojeno se SPJF bylo pro mě radostí. Jenže ta se v poslední době začala vytrácet a současně jsem si uvědomil, že času, který Sdružení věnuji, je už opravdu moc. Jsem trošku unaven. Myslím si proto, že bych si na nějakou dobu měl dát pauzu a Vedení opustit. Bojím se sice, že budu ještě méně informován o tom, kam SPJF směřuje a co se v našem sdružení děje (viz níže), ale současně cítím, že můžu své nadšení napřít i do jiných aktivit, kde bude snad efektivněji využito.

b) Dost to souvisí s tím, že aktivity, a celkově atmosféra, která mi byla ve Sdružení nejdražší, v posledních létech rychle vyprchává. Měl jsem rád schůzky v klubovně, při kterých jsme do noci balili Bobří stopu či Klubovní hlasatel, měl jsem rád tábory i porady, na kterých jsme je chystali, líbila se mně verva, se kterou jsme se společně vrhali do projektů, které byly ambiciózní a originální. Líbil se mně nadšeně amatérský a mladistvý duch, který odlišoval SPJF od tolika jiných komunit a díky kterému jsme dokázali mnoho věcí, na které jsme mohli být pyšní. To všechno je pryč a souvisí to s body, o kterých budu psát níže. Pro mě ale vyprchalo ze Sdružení kouzlo, které tam vnesli naši předchůdci a které se v mojí mysli překrývalo s odkazem Jaroslava Foglara - že síla pramenící z kamarádství, ochoty nemyslet jen na sebe a chtít měnit svět k lepšímu je cennější než co jiného.

c) Jednak jde o jakousi profesionalizaci a vymizení romantiky. Sám pro sebe jsem si to nazval parafrází výroku „řídit SPJF jako firmu“. Zdá se mně, že současní členové výkonného výboru, zejména Sova a Vojta, posouvají SPJF z roviny - děláme věci zadarmo a třeba i nedokonale, ale děláme je rádi - do roviny - děláme věci profesionálně, za peníze a co nejlépe, ale tak neradi, že je ideálně předáme někomu jinému. Nehodnotím, co je lepší - ale já sám nejsem s druhým přístupem spokojen. Nelíbí se mně, že do Bobří stopy píší články pro děti cizí lidi na zakázku, mrzí mě, že balení a rozesílku časopisu za nás zajišťuje za peníze externí firma, nehlasoval jsem pro profesionálního účetního a už vůbec ne pro placenou zaměstnankyni, která za peníze dělá to, co mně bylo na SPJF drahé - správu našich vlastních záležitostí. Jsem z toho rozladěn a ztrácím motivaci pracovat ve Vedení spolku, který neodpovídá mým představám. Dřív, když jsem přišel do klubovny - sídla SPJF - v době pravidelných setkání, byli tam zajímaví (mladí) lidé pracující společně ve prospěch sdílených hodnot. Dnes, když ve stejné době přijdu do klubovny, najdu tam placenou zaměstnankyni, která o samotě balí propagační materiály do anonymních balíčků a o Foglarovi vlastně nic neví…

d) Asi nejpodstatnějším problémem je pro mě ovšem absence snahy, vůle nebo motivace členů Vedení SPJF dělat něco pro mládež. To, co vychází v časopise na stránce pro děti, nedokážu číst, nemá to z mého pohledu ani úroveň Mateřídoušky a považuji to spíš za výsměch kvalitnímu a podnětnému obsahu, který vycházel v Bobří stopě v 90. letech. Skutečné tábory pro děti už z Vedení pořádám jen já (a tedy není, na čem spolupracovat), tábor pro rodiče s dětmi, který jsem letmo spatřil letos na Brzkově, ve mě vyvolal hlubokou skepsi (spíš to ně mě působilo jako parkoviště a zmatek). Nenašel jsem takřka žádnou podporu pro aktivity, na kterých jsme se dohodli na koncepční poradě na letní škole v Kunčicích pod Ondřejníkem. Abych nebyl nespravedlivý, vážím si Sokiho práce pro oddíl, dvou klubovních setkání ročně, které pořádá Rolf a trošku i Sovových Stínadel tudy - ale opět jde pro mě spíš o ztrátu důvodů, proč být ve vedení - už dávno tam neplánujeme žádné aktivity pro děti a mládež a nesršíme nápady, jak jít ve Foglarových stopách. Pokud jsem s nějakým nápadem přišel, odnesl jsem si dojem, že je spíš na okraji zájmu členů Vedení. V roce 2016 jsem kandidoval na místo předsedy SPJF zejména s tím, že bychom měli intenzivně napřít své síly do pořádání akcí pro děti, že bychom měli pracovat na tom, abychom měli dětem a mladým členům, co nabídnout a hlavně, že je pro nás stěžejně důležité, abychom sami omladili nejen Vedení ale vůbec celou členskou základnu. Postupně jsem do vedení přivedl Drobka, Iče, Nancy a považoval jsem tohle za důležitý a správný směr. Ve volbě mě ovšem porazil Vojta a já vcelku jasně dávám celých 7 let najevo, že vidím rezignaci na tento můj program jako ohromnou chybu a problém, za který Vojtu i Výkonný výbor kritizuji. Neděje se ale zhola nic a členové Vedení jen zestárli o dalších 7 let, aniž by přišel kdokoliv mladší. Když to řeknu na rovinu, naše vedení dědkovatí a to je opak toho, co jsem chtěl prosazovat. Dostavuje se u mě skepse.

e) Zdá se mně, že SPJF se mění pouze ve vydavatelství a eshop. Upřímně mě spíš znechucuje styl SNJF, která zaplavuje svět tretkami vzdáleně souvisejícími s Jestřábovým dílem, aby na tom co nejvíc vydělala; a děsí mě, že bychom měli jít podobným směrem. Moc se mně líbila trička s foglarovskými motivy, pokud byla doplňkem našich aktivit, jenže nedávno jsem si s hrůzou uvědomil, že prodej foglarovského merche (to slovo použil v souvislosti s tričky Sova a pro mě to byl jeden z bodů, kdy jsem se začal zamýšlet nad smyslem našeho počínání) je dnes možná jednou z nejintenzivnějších aktivit, kterými se zabýváme. Vidíte taky ten posun od pořádání táborů, stínadelských akcí, dlouhodobých her a srazů k rozesílání balíčků na dobírku? Není to zatím žádná tragédie, ale fakt, že forma tu roste na úkor obsahu, je pro mě dalším malým zklamáním.

f) Cítil jsem ve vedení v posledních letech nepříjemné pnutí. V mnoha ohledech jsem se pokoušel tvořit hodnotovou opozici Vojtovi jako předsedovi nebo současnému výkonnému výboru, ale často jsem se setkal místo racionální diskuze s nálepkou problémisty. Můžu se mýlit a možná jen prostě přednáším špatné návrhy, ale mám dojem, že ve Vedení převládla jakási tendence věci moc nerozebírat, o ničem moc nediskutovat a pokud možno jednohlasně schvalovat návrhy zejména dvojice Vojta a Sova. O něčem podobné psal v dubnu Aleš. Občas jsem byl dokonce okřikován, abych do některých věcí moc nešťoural, což mě vyloženě znechutilo - asi vrcholem bylo první vydání publikace Áckův foglarovský svět, na který si vybraní členové Vedení SPJF utvořili jakýsi utajený pořadník a publikace vydané z rozpočtu spolku si rozebrali bez vědomí členské základny ještě dřív, než byly vytištěny. To je z mého pohledu docela mafiánská praktika. Nemluvě o tom, že se publikací pravděpodobně vydalo ilegálně víc, než bylo vedení informováno. Mám proto oprávněnou obavu, že Vedení SPJF neplní svoji roli jako platformy pro diskuzi a rozhodování a jen (často neinformovaně) schvaluje předem (a občas tajně) dojednané dohody. Myslím, že většina rozhodnutí o směřování našeho sdružení dnes probíhá jinde a proto se někdy cítím na poradách jako bych mrhal časem.

g) Na velmi podobný přístup jsem narazil i v dalších ohledech, kde členové vedení nedodržují hranice svých kompetencí. To, že ediční komise neschvaluje vydávané publikace, jak jí přísluší, jsem kritizoval už dávno a jen doufám, že už se to zlepšilo. To, že jako hospodář nejsem takřka vůbec informován o hospodaření SPJF, lze snad ještě přičíst mé neaktivitě, protože se málo dotazuji. V poslední době mě ale jako správce Muny nemile překvapilo, že bez dohody se mnou se na základně odehrály stavební úpravy, o kterých jsem ani nevěděl. Pro změnu jako správce klubovny v Brně jsem byl pouze náhodou informován Sokim o tom, že Výkonný výbor hodlá v klubovně provést brigádu, o které jeho členové nikomu nedali vědět. A takových „drobností“ je hromada.

h) Posledními střípky, které mě dovedly k rozhodnutí dočasně polevit ve svém snažení v SPJF, bylo několik událostí, které mě prostě a jednoduše lidsky otrávily. A když něco nedělám rád, raději to dělat nebudu. Těžce jsem nesl neslušnou snahu o privatizaci hry Stínadla tudy, kterou najednou už nepořádalo SPJF ale Sovova soukromá firma, která na webu záměrně mlží o původu hry. Vzhledem k tomu, že jsem hrál (vedlejší) roli při vzniku hry a jejích prvních tří ročníků, dotklo se mně tvrzení, že hru už od začátku pořádá Expecto games s. r. o. Nemluvě o tom, že tato firma využívá kontakty na hráče Stínadel k pořádání dalších komerčních aktivit mimo SPJF. Považuji to za nelegální, ale i kdyby to nelegální nebylo, je to mrzuté.

O aféře s Áckovým komiksem jsem už psal - při vší úctě, Ácek neumí kreslit komiksy a nejsem nijak nadšen z toho, že pro SPJF je vydávání jeho nepovedených kresbiček důležitější než třeba uspořádání Foglarconu. Ale hlavně viditelná snaha získat pro sebe lepší podmínky při přístupu k materiálům, které SPJF vydává a Bobrova snaha o řešení stylem: „tak my ti Čápe taky jednu dáme a už do toho nešťourej“, mě znechutily.

Největší projekt, do kterého jsem se chtěl před i po covidu pustit, tedy spolupráce se SNJF a Albatrosem na čtenářském webu, aplikaci a dlouhodobé hře pro děti, které čtou Foglara, se taky setkal jen s vlažnou podporou. Ze začátku Vojta poměrně slibně rozjednal spolupráci s nadací, ale po prvních neúspěších jsem od Vedení nezaznamenal žádnou podporu, což mě upřímně zklamalo.

Květnová panika až hon na čarodějnici, iniciované Alešovým útokem na Sharpa a následné odstoupení Sharpa z funkce mě taky nikterak nenadchly. Přišlo mně nevhodné jak Alešovo vystupování, tak hysterická reakce, kdy Soki posílal obrázky Je Suis Sharp a kdo nenazval Aleše zlým člověkem, byl bezmála hoden morálního odvržení. Chápu, že jako člen Vedení jsem povinen takové věci snášet a řešit, ale vedlo mě to k otázce, proč bych to měl dělat, čím zlepším svět klukům a holkám, když budu hodiny diskutovat o nesmyslných osobních sporech členů vedení.

Na závěr bych chtěl napsat, že SPJF mám pořád rád a s určitými výhradami v mezích běžných mezilidských vztahů mám rád i Vás všechny. V mnohém s Vámi nesouhlasím a možná si rád odpočinu od snahy vás přesvědčovat, ale nikoho z Vás nepovažuji za zlého člověka.

Rád bych si i mimo Vedení SPJF ponechal na starost projekt Muny, který doufám brzy dovedu do cíle, rozhodně pokračuji v pořádání akcí jako je Šestnáctero, Šalinění, Oroheň či tábory na Brzkově.

Neodcházím z vedení s žádnou zvláštní záští a nevylučuji, že pokud se podmínky změní a já uvidím ve svém působení v čele SPJF nějaký smysl, získám novou motivaci a vizi, do Vedení budu v budoucnosti opět kandidovat.

Mezitím hodlám napřít více sil do vedení 45. oddílu Bobří stopy, ve kterém spatřuji větší úspěšnost při předávání Foglarových myšlenek, jakož i organizování aktivit jihomoravské pobočky. Ta se stále schází na týdenní bázi, byť bohužel účastníci spatřují stále menší smysl v tom, mít něco společného se SPJF. Kéž bychom jim měli, co zajímavého nabídnout!

Všem, kteří budou ve Vedení SPJF pokračovat, přeji ať je aktivity baví a vidí v nich více smyslu než momentálně já. Nepřestávám věřit, že SPJF má ještě zajímavou budoucnost.

Ahoj, Čáp